ALEX FERGUSON jsme ho do Nice za milion eur a odtamtud posléze přestoupil do Bordeaux, což nám přineslo další bonus. Bellionův přestup nepat‑ řil k těm, které by se daly označit za snahu položit základní kámen nového mužstva. Zkrátka rozšířil náš kádr, neboť byl k dispozici za výhodnou cenu. Zlomovým okamžikem celé této kapitoly bylo ukořistění Ronal‑ da a Rooneyho. Díky těmto přestupům jsme získali věhlasná jména, která jsme potřebovali: hvězdné, rozdílové hráče, v souladu s naší tra‑ dicí. Dalšími výraznými akvizicemi se v lednu 2006 stali Patrice Evra a Nemanja Vidić. Prvním bodem našich poznámek o Vidićovi byla jeho odvaha, odhodlání. Nebál se tvrdých soubojů, uměl odhlavičko‑ vat míč. Měli jsme před sebou typického anglického stopera. Vida nehrál od listopadu, kdy v Rusku skončila sezona. V prvním zápase v našem dresu, proti Blackburnu, sotva popadal dech. Chyběla mu předsezonní příprava. To bylo jádro problému. Na levé straně obrany, starém postu Denise Irwina, jsme krátce zkoušeli Heinzeho, ale pak jsme tam přesunuli Evru, kterého v Mo‑ naku využívali coby ofenzivního beka – v této roli také nastoupil ve finále Ligy mistrů proti Portu. Co se krajních beků týče, je to jako hledání jehly v kupce sena. Když jsme poprvé viděli Evru, hrál falešné křídlo, měl však rychlost i mládí na to, aby v našem systému zastával úlohu krajního obrán‑ ce. O jeho útočných schopnostech jsme toho věděli dost a dost. Byl hbitý, měl skvělou techniku a k tomu bylo znát, že jde o osobnost. Opravdovou osobnost. Heinze byl z jiného těsta. Neměl slitování, pokopal by vlastní babičku. Jinak ale skvělý nákup a navíc uměl za‑ hrát i na stoperu. V obou případech se nám zadařilo. Jak si všichni fanoušci United jistě pamatují, prožil Evra debut v manchesterském derby na stadionu Eastlands a zahrál naprosto tragicky. Člověk měl pocit, že si v duchu říká: „Co tady dělám?“ Na‑ konec do týmu zapadl a dál se rozvíjel. Naproti tomu Heinze byl spíš tak trochu žoldák a já měl vždy pocit, že už na obzoru vyhlíží další
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196822
HUBENÉ ROKY štaci. Po roce už chtěl odejít. Hráli jsme s Villarrealem a ubytovali se v krásném komplexu poblíž Valencie, když za mnou přišel jeho agent s přáním, že by rád přestoupil. Od té doby už nebylo nic jako dřív. Druhý den si poranil křížový vaz. Ze všech sil jsme se mu snažili vyjít vstříc. Umožnili jsme mu vě‑ novat se rehabilitaci ve Španělsku. Strávil tam půl roku a vrátil se na jediný zápas. Udělali jsme maximum. Přesto koncem prosince přišel s požadavkem, že chce odejít, že chce nové podmínky, že chce novou smlouvu. Když se ze zranění plně zotavil, vydal se i se svým agentem za Davidem Gillem a společně jsme se dohodli, že nám bude lépe bez něj. Uvolili jsme se, že ho necháme odejít za devět milionů liber. Vydali se rovnou do Liverpoolu, kde o něj stáli. Gabrielovi bylo zcela na rovinu řečeno, že Manchester United tra‑ dičně hráče do Liverpoolu neprodává a naopak. Heinzeho poradci se z toho pokusili udělat právní záležitost, což vedlo ke schůzce v Lon‑ dýně, kde se Premier League jako taková postavila na naši stranu. Během tohoto řízení se s Davidem Gillem spojil prezident lon‑ dýnského klubu Crystal Palace a sdělil mu, že kdosi zastupující Heinzeho jeho klub požádal, aby ho koupil, přičemž později měl být prodán do Liverpoolu. Tuto informaci jsme využili coby součást své argumentace. Verdikt vyzněl v náš prospěch a nakonec jsme ho hodili na krk Realu Madrid. Tihle hráči neustále pendlují sem a tam. Heinze stihl obrazit dva španělské kluby, než přestoupil do PSG, odkud za‑ mířil k nám. Další akvizicí z té doby byl Alan Smith. Přišel v květnu 2004 za sedm milionů liber. Leeds už byl tehdy ve finančních potížích a David Gill se doslechl, že by se Alan dal koupit za nějakých pět milionů. Alan se mi odjakživa líbil. Byl to hráč, kterým říkám srd‑ cař, s dobrým charakterem. Dokázal zastat různé posty: pravé kříd‑ lo, střed zálohy, hrot útoku. Byl to fotbalista typu Marka Hughese: žádný velký kanonýr, ale pro tým nesmírně užitečný. Později jsme ho prodali do Newcastlu za šest milionů. Alan u nás odvedl slušnou
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196822
ALEX FERGUSON práci a předvedl řadu skvělých výkonů. Zlomenina nohy, kterou utr‑ pěl v Liverpoolu roku 2006, byla jednou z nejděsivějších, jaké jsem kdy viděl. Nikdy nezapomenu, jak jsem se spěchal na něj podívat, zatímco ležel na vyšetřovacím stole – musím uznat, že liverpoolský lékař postupoval příkladně – a dostával injekci, jež měla zabránit nástupu nervového otřesu. Noha mu plandala do všech směrů. Bobby Charlton, jenž tam byl se mnou, vraštil tvář. A to přežil mnichovské letecké neštěstí. Naopak Alan byl ledově klidný. Seděl tam zcela bez emocí. Byl to děsivý úraz. Z Alanovy reakce jsem pochopil, že někteří lidé mají práh bolesti po‑ sazený výš než jiní. Mě injekce děsí. Nesnáším jehly. Ještě v dobách, kdy jsem v Glasgowě provozoval hospody, jsem jednou v neděli ráno při narážení sudu vytahoval bodec, aby mohl uniknout vzduch, když vtom mi na rameno hupsla krysa. Uskočil jsem a hrot armatury se mi zabodl do tváře. Dodnes lze ten kožní štěp vidět. Jel jsem dvě míle do špitálu a bál se na to místo sáhnout. Sestřička ze mě osten vytáhla a já omdlel, jakmile jsem dostal injekci. Sestra řekla: „Tohle je ten velký centrforvard z Glasgow Rangers, a on nám tady omdlí.“ Byl jsem z toho na umření. To Alan utrpěl jedno z nejhorších zranění, jaká jsem kdy viděl, a nehnul ani brvou. Takový už Alan byl: mimořádně statečný kluk. A byl to i opravdový, poctivý profesionál. Postrádal ovšem tu sku‑ tečnou prvotřídní kvalitu, které je třeba, aby člověk vynikl v největ‑ ších klubech. Když nám Newcastle nabídl zmiňovanou částku, mu‑ seli jsme ho nechat odejít. Ke konci jsme ho využívali jako defenzivního záložníka. Do sou‑ bojů chodil naplno, nedokázal však číst hru jako pravý štítový hráč. Byl to středopolař, jenž uměl napadat, kdekoliv se zrovna nacházel míč. V dobách, kdy Alan hrával na hrotu útoku, s ním stopeři zpra‑ vidla neměli lehké pořízení. Pokud jsme však plně chtěli nahradit Roye Keana, bylo třeba najít hráče, jenž se bude pohybovat ve správ‑ ných prostorech hřiště. Právě tak, jak to po nějakou dobu dělal Owen
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196822