100
±²³´µ¶ ´·
®¯°
ONODÁRCE
O DEBBIE)
MARGOLIT SOLOVEIOVÁ Ahoj Debbie, d kuju za Potrhlý palác. Nejspíš to zhltnu za dva večery, stejn jako Zmatený zámeček. Vpisky v t ch Tvých knihách (které brzy vrátím) jsou sžíravé a zábavné. Nechápu, jak jsme mohli na Barnardu Thomase Peacocka vynechat. Nejspíš tam na anglistice panuje všeobecná krátkozrakost. Máš pravdu, jeho romány jsou klenoty vysokého britského humoru, ale o možnosti natočit podle nich film pochybuju. Ta statická brilantnost by nudila i náročn jší diváctvo. Wilde vždycky vypráv l p íb h, nezapomeň. M la bys o Peacockovi napsat disertaci. Umím si p edstavit, jak jsou návšt vy u Cye ve vojenské nemocnici náročné. Klinika Water Reed není tak daleko od místa, kde bydlí Joshua, a on se tam za ním občas zastaví. Pod obvazy a dlahami je to prý po ád ten samý divoký chlap, co se nemůže dočkat, až se uzdraví a bude zase létat. Samoz ejm je trochu zaražený, jak tam tak sám leží. Dostane se z toho. Je skv lé, že p íští týden začne s fyzioterapeutem chodit. Je zázrak, že to vůbec p ežil! Buď za to vd čná. A za tu skv lou prognózu taky. Tohle naše dopisování mi teď trochu projasňuje život. Papaláši filmového průmyslu by nerozeznali Thomase Peacocka od Thomase Jeffersona, jestli vůbec o n kterém z nich slyšeli. Ten scéná se vleče, ale čím míň toho eknu, tím líp. Mám na krku smyčku. M j se krásn , Mashie
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196705