Velký šéf (Ukázka, strana 99)

naživo zahrané verze posledních dvou zmíněných písní (možná zachytili definitivní verzi písně ,Rosalita‘ kvůli dalšímu vyjednávání). Jenže ani tyto budoucí koncertní klasiky neprobudily toporné fanoušky kapely Chicago, které předskakovali. Lopez k tomu sarkasticky poznamenal: „Když jste na koncertě se Chicago a kouknete do davu, tak vidíte v prvních deseti řadách samý jeptišky, kněze, vozejčkáře. No a za ně už pak nedohlídnete.“ Poslední dva večery hráli v Madison Square Garden – to už dobře věděli, že vedení CBS si půjde do haly zkontrolovat, jestli správně investovalo – a Springsteen se konečně uvolil propagovat svoje poslední největší vypalovačky, přičemž zahrál ,Spirit In The Night‘, ,Blinded By The Light‘ a ,Lost In The Flood‘, v té době asi tři nejenergičtější kousky z alba, a to hned první večer coby součást plnohodnotného hodinového setu. Poté si obecenstvo vyžádalo přídavek a za svou námahu sklidilo desetiminutovou ,Thundercrack‘, přičemž se kvůli tomu musel Appel pustit s vedením Garden do křížku. Lopez popsal nastalou situaci takto: „Dostali jsme se do pěknýho průšvihu ... protože jsme přidali písničku, a to se nemělo stát. Další večer nám vypnuli obrazovku, dostali jsme půlhodinu a bylo. Protože jsme přetáhli. Přetáhli jsme o tři minuty a je to stálo nějakých deset tisíc doláčů.“ Appel byl toho názoru, že si proti sobě poštvali kapelu Chicago: „Bruce byl tu noc opravdu ve formě. Obecenstvo úplně odrovnal. Takže nám členové Chicago příští večer nedovolili použít jejich obrazovku.“ Tak či onak to znamenalo jak slibné zakončení jejich turné, tak začátek pevného rozhodnutí ze Springsteenovy strany už nikdy nehrát v arénách. Následující rok to ostatně výstižně vysvětlil přikyvujícímu Paulu Williamsovi: Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196679

Bruce Springsteen: Jel jsem turné s kapelou Chicago. Tuhle šňůru jsem vlastně vzal, protože jsem si chtěl zkusit větší prostory. Řek jsem si, že je přece neodmítnu jenom kvůli tomu, že nevím, jak se v nich hraje. Tak jsem do toho šel a odehrál asi čtrnáct koncertů v řadě. Málem jsem se na tom turné zbláznil, dovádělo mě k šílenství. Nikdy v životě jsem si nepřipadal hůř ... a hlavně za to mohly podmínky, za jakejch naše kapela hrála. A mně zas přišlo, že nedokážu v tak obrovským prostoru hrát. Byl absolutním protipólem všeho, o co jsem se v muzice snažil ... takže už jsem takový sály odmítal. To bylo naposledy.

Obvykle už jsme pak nehráli v podnicích s kapacitou větší než tři tisíce lidí – to bylo maximum, do něhož jsme byli ochotný jít. Větší už jsme zkrátka nechtěli. A i tak to bylo moc ... Mě většinou zklamou vystoupení kapel, který hrajou v tak velkejch prostorách.

Vlastně nedokážu pochopit, jak ty skupiny dokážou přijít na pódium a normálně tam hrát ... Když hrajete pro tolik lidí, musí vám být přece jasný, že hodně fanoušků, který na vás přišli, na vás vlastně vůbec neuvidí. Já v takový pozici nejsem a ani nevím, jestli se mi někdy vůbec do ní podaří dostat. Já jenom vím, že ve velkejch arénách hrát prostě nechci ... vlastně nechápu, co od vás publikum v takovejch prostorách čeká. A zvlášť v našem případě by bylo v takovejch sálech těžký se k publiku dostat tak, jak bysme to chtěli. Na to zapomínejte. [1974]

S předskakováním byla ještě jedna potíž. V rámci něho neměl Springsteen dost času koncert pořádně rozjet. Není proto divu, že další vystoupení s kapelou Chicago popsal pro změnu jinému dlouholetému fanouškovi následujícího roku takto: „Ohlásili nás, přišli jsme na pódium, chvíli zahráli a šli jsme. Za takovejch podmínek se může kapela publiku jenom těžko pořádně ukázat.“ Mohl akorát doufat, že získá přízeň někoho ze CBS, kdo byl na prvním koncertu v MSG nebo si poslechl pár songů z Filadelfie, poněvadž v době, kdy se vytratil do 914, tedy třetího červnového týdne, potřeboval od své značky co největší podporu. Dne 29. května si šéf CBS Arthur Taylor zavolal do své kanceláře Clivea Davise a sdělil mu, že si má okamžitě vyklidit stůl. U dveří do jeho kanceláře už na něj „čekala ochranka a oznámila mi, že společnost mě bude žalovat kvůli údajnému zneužití účtu na výlohy ve výši 94 000 dolarů“. Davis si posléze vybudoval svoji vlastní značku Arista, jenže bohužel jeho vyhozením přišel Bruce ve vydavatelství CBS o Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196679

silného spojence. Na Hammonda se prakticky vzato taky moc spoléhat nemohl, protože přímá spolupráce s jeho chráněncem de facto skončila onoho večera, kdy se přišel podívat na jeho koncert do klubu Max’s Kansas City a uprostřed vystoupení dostal infarkt, již třetí během posledních několika let. Podle článku z časopisu Rolling Stone „Hammondův lékař tvrdil, že za srdeční příhodu může jeho ,přílišné nadšení Springsteenovým koncertem'“, pravdou však je, že se jednoduše netěšil zrovna dobrému zdraví. A když mělo v červenci začít natáčení druhého Springsteenova alba, opět v 914 Sound Studios v newyorském Blauveltu, jedné vesničce poblíž hranic s New Jersey, rozhodl se Appel, že nejlepší bude natáčet v noci. Paranoidní Hammond byl přesvědčený, že „Mike chtěl začínat o půlnoci, abych se nemohl dostavit“. Skutečností zůstává, že Appel dělal všechno pro to, aby Hammondovi vyšel vstříc a přitom udržel vyrovnaný rozpočet: Vini Lopez: Jeli jsme noční šichty, a protože v tý době makala [v 914] Melanie a všechno nám zařizovala, museli jsme s ní spolupracovat. Taky tam byl Louis Lahav. Mike byl hodně náročnej. Já jsem jezdíval vyzvedávat Johna Hammonda – zajel jsem do CBS, počkal na něj, odvezl do Blauveltu, něco se natočilo, pak jsme sedli zase do auta, odvezl jsem ho zpátky a pak hurá domů. Jenže ... oni si s Mikem prostě nikdy nepadli do oka.

Došlo to až tak daleko, že jednou řekl: „Pojedu, ale nesmí tam být on.“ Takže Mike prostě nepřišel.

Jednou však Hammond dorazil do 914, Appel tam byl a umělecký manažer se mu nebál říct na natáčení svůj názor: „Všiml jsem si, že Bruce ohromně baví jenom kapelu poslouchat. Klidně se zavře ve zvukotěsné kabině a zpívá si do jejich hudby. Tak jsem řekl Mikeovi: ,Takhle prostě Bruce nahrávat nemůže. Potřebuje k lepšímu výkonu živé vystoupení. Potřebuje, aby ho kapela nakopávala. ... Když mu dáš na hlavu sluchátka a zavřeš ho do kabiny, tak jsi předem prohrál.'“ Jenže Appel se nepřišel do studia Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196679