102
CHVALOZPĚV NAD ZACHRÁNĚNÝM JERUZALÉMEM
V páté a deváté kapitole představovala Hospodinova napřažená ruka nebezpečí asyrské invaze. Co vyjadřuje zde? I zde představuje Hospodinova napřažená ruka soud, tentokrát však zacílený proti nepřátelům Božího lidu. Hospodin totiž horlí pro svůj lid a jeho protivníky pozře oheň. S podobným motivem jsme se setkali několikrát. V desáté kapitole bylo dokonce řečeno, že „světlo Izraelovo“ se stane ohněm a jeho „Svatý“ plamenem, který pozře všechny nepřátele. Jelikož zde chce prorok lid především utěšit, vysvětluje mu, že přicházející rána dopadne především na nepřátele. Opět se zde objevuje vyznání, že jedině Hospodin může pomoci a zjednat pokoj. Říká se zde, že mrtví nepovstanou, protože jsou zničeni. Krát ce na to se však objevuje ujištění, že mrtví obživnou, mrtvá těla povstanou a ti, kdo jsou v prachu, budou oživeni. Jak je možno vysvětlit tento rozpor? Nad tím si odborníci lámou hlavu. Někteří tvrdí, že pozitivně laděný verš do textu doplnil někdo později, a proto zachycuje jinou zkušenost a pokročilejší víru. Tento verš však může být stejně tak reakcí na předtím vyjádřenou rezignaci nad smrtí. Jako by se prorok vzchopil a vyslovil přece jen svou naději, navzdory smrti a zmaru. Vztahují se ta slova na znovuzrození národa, nebo se zde už ob jevuje náznak osobního vzkříšení? To není snadné rozhodnout. S plně ujasněnou představou osobního vzkříšení jednotlivců se setkáváme až v pozdně starozákonních textech. Např. dvanáctá kapitola knihy Daniel dává naději mučedníkům pro víru, kteří „spí v prachu“, že jednou povstanou a rozzáří se jako hvězdy na nebi. Jelikož se tomuto danielovskému zaslíbení náš verš v knize Izajáš velmi podobá, bývá pokládán za pozdější doplněk. Je však také možné, že autor knihy Daniel byl inspirován starším motivem z knihy Izajáš, který využil pro vyjádření své nové naděje. U Izajáše mohl obraz „povstání z prachu“ vyjadřovat i naději na znovuvybudování národa, neboť podobné metafory jsou pro prorockou literaturu typické.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196516
CHVALOZPĚV NAD ZACHRÁNĚNÝM JERUZALÉMEM
103
V závěru úryvku je Boží lid vyzván, aby se ukryl, dokud se nepře žene hněv namířený proti jeho nepřátelům. Podobná slova byla adresována v desáté kapitole Jeruzalému. Proč se tyto motivy stále opakují? Autorovi textu velmi záleží na tom, aby svým čtenářům či posluchačům vštípil hluboko do mysli potřebu důvěřovat v Hospodina za všech okolností. Vše, co těžce doléhá, je varování. Kdo ovšem ve své víře obstojí, toho se Hospodin nakonec zastane a přes období soužení ho bezpečně přenese. Všichni, kdo Hospodina opustili a přestali v něho doufat, na to naopak doplatí, stejně jako Boží nepřátelé. Toto základní paradigma chce prorok dostat do nitra člověka.
(27,1–11) V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým a pevným mečem livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého; zabije draka v moři. V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno. „Já, Hospodin, ji střežím, každou chvíli ji zavlažuji. Aby ji nic nepostihlo, nocí dnem ji budu střežit. Rozhořčen už na ni nejsem. Kdyby mi dávala bodláčí a křoví, zvedl bych proti ní boj a rázem bych ji spálil. Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj, ať se mnou uzavře pokoj. Přijdou dny, kdy Jákob zapustí kořeny, kdy bude pučet a rozkvete Izrael a naplní tvář světa svými plody.“ Bil ho snad Bůh, jako bil ty, kdo bili jeho? Byl snad zavražděn jako jiní, kdo jím byli zavražděni? Vyhnal jsi ji, vyhostils ji, tak jsi s ní vedl spor. Odklidil ji svým ostrým větrem, když zavál od východu. Právě tím bude usmířena Jákobova nepravost. Až z něho sejme hřích, vydá toto ovoce: se všemi kameny oltáře naloží jako s kusy vápence, které se roztloukají. Nezůstanou stát posvátné kůly ani kadidlové oltáříky. Opevněné město zpustne, bude jak bydliště zavržené a poušť opuštěná; bude se tam pást býček, odpočívat tam a spásat jeho ratolesti. Až jeho snítky uschnou a polámou se, přijdou ženy a spálí je. Ten lid nic nechápe; proto ten, který jej učinil, se nad ním neslituje, jeho Tvůrce se nad ním nesmiluje.
V dvacáté sedmé kapitole reprezentuje Boží nepřátele livjátan, svinutý had a drak v moři. Jakmile budou poraženi, zazní opět píseň o vinici. Připomíná nějak píseň z páté kapitoly? Ano, tam byla vinice metaforou Božího lidu, který „nenesl plody“ práva a spravedlnosti, a proto měl být zničen. Hospodin nechal
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196516
104
CHVALOZPĚV NAD ZACHRÁNĚNÝM JERUZALÉMEM
strhnout všechny ochranné zídky a na podupané vinici mělo růst jen bodláčí a křoví. Zde jde o přesný opak. V den vítězství nad nepřáteli bude Hospodin svou vinici opět střežit a bránit, takže jeho réva zapustí kořeny a naplní svět dobrými plody. Přesto i zde nacházíme stopy soudu, který Hospodin na vinici dopustil: „Vyhnal jsi ji, vyhostils ji, tak jsi s ní vedl spor. Odklidil ji svým ostrým větrem, když zavál od východu.“ Je to náznak exilu, který ohlásila už šestá kapitola. Po překonání trestu však bude z lidu jeho nepravost opět sňata. Důsledkem nápravy bude také likvidace vší modloslužby, která byla proroky vnímaná jako jeden z největších hříchů. Důsledkem obrody lidu nutně musí být zničení všeho, co se staví proti Bohu a jeho řádům, tedy i model. Proto se zde opět setkáváme s obrazem zpustošení zpupného opevněného města.
(27,12–13) I stane se v onen den, že Hospodin vymlátí klasy od Řeky až k potoku Egyptskému; to vy, synové Izraelovi, budete sbíráni jeden po druhém. V onen den zaduje na velikou polnici a přijdou ti, kdo bloudí bez domova v zemi asyrské, i ti, kdo byli vyhnáni do egyptské země, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.
Závěr kapitoly přináší motiv návratu lidu z vyhnanství do Jeru zaléma a k Hospodinu. Podobný obraz návratu popisovala i je denáctá kapitola v závěru úvodní sekce knihy (tj. kapitol 1–12). Nyní jsme na konci jiné sekce, která od dvacáté čtvrté kapitoly popisovala soud doléhající na celou zemi. Všechny její texty, byť málo konkrétní, chtěly upevnit víru v to, že vše zlé je třeba chápat jako trest, jehož cílem není smrt Hospodinových ctitelů, ale jejich duchovní obroda a uzdravení. Není tedy divu, že i tato sekce vrcholí pozitivně. Na obzoru totiž není jen den soudu a trestu, ale i čas jeho překonání. Ke kořenům 18. 2. 2011, Na křesťanské vlně 17. 7. 2011
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196516