Nečas - zlom
15.4.1957 6:52
Stránka 98
O ND¤EJ S. N EâAS „Tohle se vám bude líbit, slibuji. Tedy, líbit se vám to asi nebude, ale…“ „Helena Zaoralová měla sestru,“ vyhrkl Walter. Na okamžik si tím zjednal ticho. „A to má být ta tvoje skvělá zpráva?“ pokrčil čenich Vincenc. „Copak to nechápeš? Helena Zaoralová byla poslední vtělení Asfiel a zemřela před třiceti lety. Ale měla sestru. A najednou se tu objeví stará paní, která ví všechno o Asfiel a jejích kouzlech a likviduje ty, kdo byli u toho, když Helena umřela v blázinci. Nedává to smysl?“ Felix si dobře všiml, že ta zpráva vyvolala na Esteřině tváři překvapení. Ale ať už si o tom čarodějka myslela cokoliv, nedala nic najevo. „Vidím, že nezahálíte,“ řekla jen. Walter se zapýřil, konečně se mu dostala špetka uznání. „A proč by s tím čekala třicet let?“ namítal Vincenc, protože namítat proti Walterovi bylo jeho hobby. „To budeme muset zjistit,“ nedal se Walter. Felixovi se nelíbilo, kam se hovor ubírá. Nehodlal probírat detaily pátrání zrovna před Ester, ještě jí nezapomněl ten zničený trezor. Jednou se na ní zahojí, slíbil si. „Měli jsme na tom případu osobní zájem,“ prohlásil. „Ale ten už skončil. Takže myslím, že už se nemusíte zdržovat.“ Ester na to neřekla nic, jen se podívala na hodinky. „Ještě tak čtyři,“ zamumlala si pro sebe, „tři, dva…“ Dveře se otevřely a do bytu vpadla Klaudie. „Unesli Lucku!“ vyhrkla dřív, než si uvědomila, kdo všechno je přítomen. „Ten přízrak?“ vypálil Felix automaticky. „Ne, nějací chlapi v autě. Bouchač, indián a uvnitř musel být ještě nějaký telepat, cítila jsem, jak mi…“ Zarazila se, když jí zrak padl na Ester, která jí věnovala neupřímně soucitný pohled. „Jaká škoda, takové milé děvčátko. To byste asi chtěli vědět, kde ji drží, že?“ Vytáhla z kabelky smartphone a párkrát ťukla do displeje.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196460
Nečas - zlom
K LADIVO
15.4.1957 6:52
NA âARODùJE
7 / S ÍË
Stránka 99
P¤ÍZRAKÒ
Objevil se obrázek, zabíraný zřejmě teleobjektivem přes okno z poměrně velké vzdálenosti. Za odleskem oblohy se daly tušit postavy. „To je sídlo firmy Romana Kubálka,“ vysvětlovala. „Fotil to jeden z našich lidí, dostal za úkol sledovat ten dům.“ Na dalším záběru byla vidět dívčí postava, kterou mezi sebou vedli dva muži v uniformách ochranky. „A co to je za chlapa?“ zajímal se Vincenc. „Vlastní síť salónů plastické chirurgie,“ vysvětlovala Ester. „A taky je to náhodou syn doktora, co se v blázinci staral o Helenu Zaoralovou,“ doplnil Felix. „Specializuje se na liposukci,“ pokračovala Ester, „lifting, kryolipolýzu, zkrátka všechny typy operací, které se dají opakovat do zbláznění, aniž by to mělo nějaký efekt. A má velké úspěchy.“ „Lidi hubnou?“ nadhodil Walter. „Ne,“ zavrtěla hlavou, „lidé jsou spokojení.“ „Ale proč unesl Lucku?“ dožadovala se pozornosti Klaudie. Ester ji ignorovala. „Pacienti u něj procházejí kurzy na zvýšení sebevědomí. Prodává i dévédéčka. Trik je v tom, že lidé se ani moc nezmění, ale začnou být spokojeni s tím, jak vypadají.“ „Ovládá je?“ tipoval Walter. „Domníváme se, že používá takzvanou Síť přízraků. To je kouzlo, které…“ „Vysává z lidí emoce,“ doplnil Felix. Ester jej sjela pohledem. Nebyla zvyklá na přerušování. „Nejde ani tak o emoce, princip je v něčem jiném. Potřebujete skupinu lidí, publikum, které vám věří a které přistoupí na společné představy. Jejich mysli se určitým způsobem propojí.“ „Skupinová halucinace?“ odhadl Walter. „Spíše touha nechat se klamat. Přesvědčení davu, které je tak silné, že se stává skutečností.“ „A co ty přízraky?“ nechápal Vincenc. „Když se to jmenuje Síť přízraků, jeden by čekal…“ „Tohle kouzlo se používá třeba při divadelním představení. Lidé se otevřou iluzi a začnou opravdu vidět to, co si před-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196460
Nečas - zlom
15.4.1957 6:52
Stránka 100
O ND¤EJ S. N EâAS stavují. Přízraky nebo přeludy, pocit, že jsou krásní, chytří, úspěšní…“ „Tak proto Asfiel najímala herce,“ vzpomněl si Felix. „Vysávala z publika přeludy, použila je pro sebe a stala se neodolatelnou.“ „A tenhle pan Kubálek,“ nadhodil Walter, „má něco společného s divadlem?“ „Divadlo to bylo v šestnáctém století. V moderním světě jsou jiné možnosti.“ „Šlo by to přes televizi?“ tipoval Vincenc a Ester přikývla. „Nebo internet,“ dodala. „Miliony lidí,“ uvažoval Walter. „To je spousta iluzí.“ „Jestli vám dobře rozumím,“ řekl Felix, „vy nám pomůžete dostat se dovnitř a zachránit Lucku a my vám na oplátku seženeme to kouzlo.“ „Ano, to by bylo pěkné,“ přikývla. „Možná vám to uniklo, ale ten dům má špičkovou ochranu. Magickou ochranu, samozřejmě. Ne jako v tom vašem bytě, ta vážně stojí za hovno. Tohle je podobný systém jako obranná kouzla proti upírům, dovnitř se nedostane nikdo, kdo nebyl pozván.“ „Ale vy se tam dostanete, že?“ nadhodil Felix. „Už jste poznal, že když něco opravdu chceme, tak si najdeme cestu. A my to kouzlo chceme. Můžete nám ho pěkně aportovat.“ „Nehodlám vám dělat vořecha. Jestli tam půjdu, tak jen abych zachránil tu malou.“ „Správně,“ chytila se Klaudie, „potřebujeme vědět, proč ji unesl.“ „Prosím. Zjistěte, kde je zakopaný pes.“ „Hej, mějte trochu ohledy,“ ozval se Vincenc. „Myslím, že si rozumíme,“ usmála se Ester. „Zachraňujte si, koho chcete, a když narazíte na nějaké kouzlo, a to narazíte, hezky je donesete páníčkovi, tedy mně.“ Felix nad tím chvilku uvažoval. „To mi nepřipadá moc fér.“ „Život je pes,“ pokrčila rameny Ester a Vincenc zavyl. Nevšímala si ho a dodala: „Beze mě se dovnitř nedostanete.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196460