na ně zaútočit, a to ani za ideálních podmínek jasné a dlouhé měsíční noci. Před střepinovými pumami byl kolikrát jediným varováním zvuk větru, hvízdajícího na drátech výztuh křídel dvojplošníku. Odvážným ženám – pilotkám, které létaly převážně v noci, Němci přezdívali „noční čarodějnice“. Sověti zařadili do služby také jednomístná letadla Polikarpov I-16, přezdívané „Rata“. Stíhačka mohla za minutu vystřelit 1800 ran. Tuponosý letoun I-16 byl prvním dolnoplošným stíhacím letadlem na světě se zatahovacím podvozkem. Všechny průmyslové podniky byly demontovány a přemístěny za Ural. Tam dnem i nocí vyráběly zbraně a munici. Vyráběly také na tehdejší dobu vynikající a obratné tanky T-34. A také obávané raketomety Kaťuša. O ničem z toho útočící Němci nevěděli. Moskva už byla tak blízko. Dne 27. listopadu byla přední linie německých tankových kolon pouhých dvaatřicet kilometrů od Moskvy. Vojáci se nechávali fotografovat u cedule nejzazší moskevské autobusové zastávky. Najednou zlom. Proč fronta stojí? Proč vojska nepostupují dál? Tanky, obrněné transportéry, kanony. Vždyť přece za prvý den invaze, a to bylo docela nedávno, postoupili až o osmdesát kilometrů! Co se stalo? Postup německé armády zastavil stejný nepřítel, který roku 1812 potupně vyhnal z již dobyté Moskvy, a nakonec i z celého Ruska, až do té doby neporaženého válečníka Napoleona – generál mráz. Po válce němečtí generálové s hořkostí zaznamenávali své vzpomínky na Der Russlan Krieg – Ruskou válku. Posuzovali umění německých velitelů i ruské metody vedení války. Vydali se pobít barbary, ale brzy dospěli k názoru, že nestačilo Rusa zabít, musel být ještě i sražen k zemi. Neměli ani tušení o krutosti ruských vzdáleností, klimatu, ani o divokosti ruského lidu. Ruští vojáci zpočátku proudili
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196444