Má přítelkyně mi řekla, že je obětí krutého úskoku přírody, že se narodila jako muž, ale vždycky se cítila jako žena. Vyprávěla mi, že v sedmnácti letech začala nosit ženské šaty a tři roky nato podstoupila nezbytný chirurgický zákrok. Ohromilo mě to, ale řekl jsem jí, že ji miluji především jako osobnost a že jí poskytnu veškerou potřebnou emocionální podporu. Tvářila se šokovaně. Prý jen žertovala. Opustila mě. Řekla, že si najde pořádného chlapa, že nestojí o přihřátého hošánka, jako jsem já.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196419
S mou dívkou bydlíme už několik měsíců ve společném bytě. Skoro každé ráno se mě zeptá, jestli bych si nedal něco k pití. „Máme kávu a čaj,“ říká. „Děkuju, ani ne,“ říkám já. „Ale to je dobrý. Půjdu si sama něco udělat. Co bys radši?“ Řeknu, že bych raději kávu, ale že vážně nemám žízeň. „Ale musíš si přece něco dát, než půjdeš do práce,“ naléhá ona a upřeně hledí na konvici. „Tak jo, dám si kávu,“ řeknu zdráhavě. Celé moje tělo volá po kofeinu. „Ale jen když tě to nebude moc obtěžovat.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196419
Moje přítelkyně se dala k policii, aniž mi o tom řekla. Zjistil jsem to až za dva roky, když jsem v přihrádce na časopisy našel obušek. Tváří v tvář takovému důkazu zrudla, koktala a vypadala tak rozkošně, že jsem jí odpustil. Oblékla si uniformu a mně bylo, jako bych se do ní právě znovu zamiloval. Políbil jsem ji a ona políbila mě. Šli jsme spolu do ložnice. Začal jsem se svlékat. Jakmile jsem si stáhnul spodky, zatkla mě za obnažování na veřejnosti. Vypovídala proti mně u soudu a já dostal půl roku nepodmíněně. Navštívit mě nepřišla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196419