Židovská dharma (Ukázka, strana 99)

do synagogy pomodlit, přečíst si kus Tóry, studovat, zpívat a společně také pojíst. Dozvíte se, kdo se narodil a kdo zemřel. Pokud někdo potřebuje vaši pomoc či útěchu, nabídnete mu ji. O šabatu nesmí nikdo truchlit. Šabat je den radosti, oslav a hodování, jímž přiznáváte dar života, který vám byl svěřen a na kterém se podílíte.

Během tohoto dne neustále vzdáváte díky za všechno, za hořké i sladké.

Velkou micvou také je milovat se o šabatu se svým chotěm.

Manžel má de facto povinnost o šabatu své ženě činit potěšení. Čím více potěšení, radosti a spojení všichni pociťují, tím více prožívají božské. Takové milování nejen zvyšuje radost, kterou toho dne prožíváte, ale je to i obětina, kterou nabízíte Bohu, a způsob, jak se s ním v lásce a jednotě spojit. Šabat, tedy doba, kdy planou svíce a zpívají se milostné písně, lze chápat jako velké afrodisiakum, které vytváří dokonalou náladu pro hluboké spojení, svazek, vášeň a lásku. Kabala nás učí, že když se manželé milují o šabatu, přichází i duch Boží a přidává se k nim a celý svět se stává jedním.

Důležitá je nejen láska mezi manžely, ale také láska a vzájemné odpuštění mezi lidmi vůbec. Vše, co se za ten týden událo, o šabatu smažou modlitby, studium a zpěv. Rebe Bershky učil, že odpuštění nám přináší šabat sám. Bez šabatu by v sobě nikdo nenašel sílu odpouštět. Čím více tyto zákony dodržujeme a čím více se nám dostává intenzity a energie, tím duchovnější se stává i zkušenost šabatu, neboť je to záležitost víc duchovní než společenská.

Některé zákony spojené se šabatem nám poskytují určitý rámec, v němž obnovujeme své síly, i když může být obtížné je dodržovat.

Nejspíš sice nejsme schopni dodržovat všechny zákony, nicméně to ještě neznamená, že bychom nemohli zvládnout alespoň některé. V pocitu, že nejsme dost dobří nebo že nejsme s to něčemu dostát, se skrývá veliké nebezpečí. Zákony tu nejsou proto, abychom se kvůli Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196354

nim nějak trestali. Dělejte to, co zvládnete. Zaměřte se na to, co jste udělali, ne na to, co udělat nemůžete. Někdo má možná pocit, že když nemůže dodržovat všechno, nemá smysl dodržovat nic.

Poměřují se měřítkem, kterému není možné dostát. Jiní se zase bojí udělat i jen maloučko, protože se bojí, že se ani nenadějí a vtáhne je to a budou muset dělat všechno. To obojí je past. Někdy je snadné šabat dodržet a ani se ho nemůžete dočkat. Jindy se zdá, že to nepůjde, a toužíte utéct. Obojí pocity jsou zcela přirozené a možná i nevyhnutelné. Ale ať děláte cokoli, i ten nejmenší krůček znamená hodně a přináší do světa požehnání a mír šabatu. Je velmi důležité si uvědomovat, že duch Tóry je vždy duchem oslavy a lásky. Šabat je čas, kdy se máme radovat a těšit, je to oddech od všelikého světského soužení.

Šabat a dbalost mysli V jistém smyslu je šabat jen další forma, jak cvičit bdělou mysl. O šabatu je odstraněno vše, co mysl rozptyluje, abychom se mohli starat o svou pozornost a ještě pronikavěji si uvědomovat Boha, jeden druhého i sami sebe. Také zen pěstuje bdělou mysl a pomáhá nám být naprosto přítomní v každém okamžiku, vůči každému člověku i každé čin- nosti. Když celý týden provádíme zazen, rozvíjí se bdělost mysli. Když máme bdělou mysl, pak veškerou činnost, do níž se pouštíme, děláme s plnou pozorností. Nepobíháme zmateně sem a tam, ani se nehoníme za tou či onou tužbou. Jestliže nás něco svědí, neškrábeme se. Máme-li hlad, pak jednoduše prožíváme zkušenost hladu a necháme ji být. A když pak nastane doba jídla, vychutnáme si každé sousto. Neutíkáme se pro útěchu ke kratochvílím, k jídlu nebo k něčemu, co by nás naplnilo. Totéž platí i pro šabat, neboť se nenecháváme rozptylovat, abychom mohli zkušenost šabatu prožívat naplno.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196354

Bdělost mysli se pak nutně rozvíjí do nedělání, to znamená ve schopnost být naplno s tím, co se objeví, ať je to cokoli.

Nesoudíme, nesnažíme se to napravovat ani měnit, ani to obtížit svými vlastními představami. Oddáváme se raději velikému tajemství samotného života a necháme je, aby nás samo vedlo a poučilo. Tento postoj nezasahování do věcí přináší skutečnou moudrost a uzdravení.

O léčivé síle nezasahování a bdělé mysli vypráví jeden krásný starý zenový příběh. Jednoho zenového mistra si k sobě kdysi zavolal jeho bratr, aby pomohl jeho synovi, s nímž byly neustále potíže a nikdo si s tím mládencem už nevěděl rady. Ač se otec snažil dělat, co mohl, vždycky to bylo jen horší. Chlapec pil, hýřil a rozhazoval peníze, ve dne pak spal a odmítal chodit do školy.

Chlapcův otec prosil zenového mistra, svého bratra, aby přijel a něco s tím mládencem udělal. Mistr nakonec souhlasil, že přijede a pobude týden na návštěvě.

Všichni byli vzrušeni a doufali, že uvidí, jak si mistr s tím zlotřilcem poradí, až přijede. Mistr skutečně přijel, rozbalil si těch pár svých věcí, které měl, a nenuceně s mládencem pohovořil o všem možném. Když mladík v noci opět vyrazil do hospody, šel zenový mistr s ním. Chlapec čekal, že ho mistr bude napomínat, ale mistr nic nekomentoval a nedával mu ani žádné rady.

Celý týden tímto způsobem doprovázel mladíka všude, kam šel, a nechával ho, ať si dělá, co chce. Když nastal poslední den mistrovy návštěvy, mladík už byl celý nesvůj. Čekal, že konečně dostane hubování. Ale nedočkal se. Mistr nedělal nic neobvyklého, jenom s ním trávil čas a dělal mu společnost.

Když se vrátili domů, mistr odešel do svého pokoje, aby si sbalil.

Mládenec byl celý nervózní, celý nesvůj, a tak šel za mistrem, který se připravoval k odjezdu. Mistr už měl sbaleno a byl hotov odejít.

Sklonil se, aby si zavázal tkaničku, a přitom mu mimoděk ukápla jedna jediná slza. Mladík tu slzu uviděl a byl hluboce dojat i Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196354