Větroně. Spíš různá házedla než větroně. A pak jsem začal trošku kytařit. Potom asi v osmé třídě, jako takový ucho jsem začal, protože jsem viděl, jak v Národním technickém muzeu parta lidí něco dělá s letadly. Tak jsem z toho byl úplně unešený. A tam jsem se zeptal kamaráda Ivana Krákory, který dneska už je tedy v penzi, ale je to velký dispečer na řízení letového provozu, a ten mě tam vzal za křídlo a tady to je pan Krybus, a já jsem tam byl nejméně kvalifikovaný Hurvínek v celé té partě, a tak jsem dostal barvožrout a drátěný kartáč a mohl jsem z těch letadel sundávat starou barvu. Za odměnu. Ne, odměnou byla parta těch chlapů a ty aeroplány, jak to voní a jak voní nitrolak a jak voní jinak a pak už jsem postoupil, pokročil, že jsem i třeba na C 104, kterou Pepa Kry bus dával dohromady, šil křídla, nebo i na Pipera, který pak visel, ač v hlubokých letech totalitních, v muzeu Piper s americkými hvězdami, protože to byl ten aeroklubový, který byl přestříkán a který jsme pak obnovili do té původní podoby. Viděla jsem, jak vypadá Avia BH bez brzd, což mě trošičku vyděsilo. Jaká letadla máte rád vy? Ta, která mají za sebou příběhy? Podívejte, nemůžete mít doma Spitfire, na kterém lítal pan Smik nebo pan Fajtl, nebo Hurricane, na kterém lítal Josef František. Prostě máte doma dvaasedmdesátinu nebo osmačtyřicetinu, dvaatřicetinu či ještě větší model toho, co vám neumožňuje realita pořídit, no a tak se těšíte s tímhle. 98
100 statečných
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196300