4
Opatrovnictví osob s duševní poruchou Veřejný opatrovník poskytuje profesionální rady o výkonu opatrovnictví. Doporučení Doporučujeme apelovat na rodinné příslušníky či jiné osoby blízké, kteří byli pravomocně ustanoveni opatrovníkem, aby se nezříkali výkonu funkce opatrovníka, a vysvětlit jim, co tato funkce v praxi obnáší a že není se čeho obávat. Veřejný opatrovník vykonává i jiné činnosti ve prospěch opatrovance. Doporučení ■■ Informujte finanční společnosti (bankovní ústavy, úvěrové společnosti, úřady, poštu atd.) o změně způsobilosti opatrovance, a to s ohledem na případné dluhy. ■■ Nezapomeňte informovat o změně způsobilosti opatrovance i zdravotní pojišťovnu a požádat ji o zjištění, zda klient není dlužník. Když opatrovanec dlužníkem je, požádejte ji o vystavení splátkového kalendáře. Nezapomeňte o změně způsobilosti opatrovance informovat také poskytovatele sociálních služeb (např. pečovatelskou službu, domov pro seniory atd.). ■■ Spis opatrovance se v praxi vede obvykle podle pokynů zaměstnavatele. Součástí spisu nejčastěji bývá, kromě usnesení a rozsudku, peněžní deník, záznamy z jednání týkajících se opatrovance, korespondence se zařízením sociálních služeb, korespondence běžná a příjmy (rozhodnutí o výši důchodu, sociální dávky atd.). ■■ Doporučujeme vypracovávat pro opatrovance v terénu individuální plán (plán pomoci), průběžně ho kontrolovat a vyhodnocovat jeho plnění společně s opatrovancem. ■■ Doporučujeme pravidelně se vzdělávat v problematice opatrovnictví (účastnit se např. seminářů, školení k novelám zákonů či jiných kurzů o opatrovnictví).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196058
Výkon veřejného opatrovnictví v praxi
4
Veřejný opatrovník předkládá po skončení zastupování závěrečný účet ze správy majetku. Doporučení ■■ Dnem úmrtí opatrovance končí výkon opatrovnické funkce, proto doporučujeme okresnímu soudu předložit nejen závěrečné vyúčtování, kde uvedete zůstatek finančních prostředků na účtu či na vkladní knížce, ale také vrátit okresnímu soudu Listinu o ustanovení opatrovníka (pokud ji máte) a předat zůstatek finančních prostředků a vkladní knížku (praxe bývá různá, záleží na příslušném soudu, např. v některých obcích zůstatek finančních prostředků zůstává uložen na depozitním účtu obce až do výzvy notáře). ■■ V případě úmrtí opatrovance opatrovník poskytuje informace také notáři, který vede dědické řízení. ■■ Dnem úmrtí opatrovance zanikají pravomoci opatrovníka, a nemůžete tedy ani nakládat s jeho majetkem. ■■ Závěrečný účet se podává i v případě změny opatrovníka. Z rozhovorů jednoznačně vyplynulo, že práce veřejného opatrovníka „je neskutečně mravenčí práce“ (R-6).
4.1.3 Komunikace veřejných opatrovníků s opatrovanci Při péči o opatrovance je nutný osobní kontakt veřejného opatrovníka s opatrovancem neboli klientem. Veřejní opatrovníci jsou nejčastěji v kontaktu s opatrovanci, kteří jsou „v terénu“, to znamená, že dospělé osoby bydlí ve vlastním bytě či domě nebo bydlí s nějakou jinou osobou, anebo vůbec nemají vlastní bydlení. S opatrovanci, kteří jsou „v terénu“, jsou veřejní opatrovníci v kontaktu i čtyřikrát týdně, minimálně však jedenkrát za týden (Juríčková, 2012). Veřejní opatrovníci navštěvují také opatrovance ubytované v zařízeních sociálních služeb. Tyto návštěvy nebývají časté, zpravidla jednou až dvakrát za rok. Průběžnou komunikaci zajišťují prostřednictvím sociálních pracovníků, nebo jsou s opatrovanci v telefonickém kontaktu. V praxi veřejní opatrovníci k výkonu opatrovnické funkce mají často přidruženou ještě další agendu, např. vymáhání pohledávek, vyplácení příspěvku na péči, poradenskou činnost v oblasti péče o seniory apod. (Juríčková, Filka, Ivanová, 2012). „Ti, co jsou v pobytových 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196058
4
Opatrovnictví osob s duševní poruchou sociálních zařízeních, tak ty navštěvuji jedenkrát až dvakrát ročně … na to nemám čas, ale nebyla jsem schopná si to momentálně zorganizovat, vím, že by to mělo být, jsem s nimi v kontaktu alespoň v nějakém, přes sociální pracovnice, s někým i telefonuji. Jsou osoby, které ten kontakt, teď nechci, aby to vyznělo nějak surově, je jim to jedno“ (R-10). Veřejní opatrovníci v rozhovorech také uvedli, že se zvyšuje počet opatrovanců „v terénu“ a že péče o opatrovance je náročná, a to je také jeden z důvodů, proč veřejným opatrovníkům už nezbývá dostatek času pravidelně jezdit za opatrovanci do pobytových sociálních zařízení. „Co se týče léčeben a ostatních zařízení, tak se snažíme, abychom je tam alespoň dvakrát ročně navštívili. To je teda ale maximum, víc to nejde. Pochopitelně, kdybychom na to měli prostor, tak já tam klidně budu jezdit každej měsíc, ale já na to nemám kapacitně. Pak se třeba stane, že jeden z klientů si vyžádá naši přítomnost, tak prostě sedneme a jedem“ (R-1). Veřejní opatrovníci v rozhovoru uvedli, že komunikace s opatrovanci je náročná činnost, neboť se jedná o dospělé osoby s duševní poruchou. „Hrozně vás vyčerpají, protože to jednat s nimi, je někdy… no, chce to trpělivost, nemůžete jak se zdravým člověkem s nimi jednat“ (R-7). Veřejní opatrovníci zdůraznili, že zejména se schizofreniky, alkoholiky a osobami závislými na drogách je těžká komunikace, někteří z nich totiž vůbec nejsou ochotni spolupracovat (např. nerespektují termíny schůzek), nejsou schopni udržet si bydlení, přestože je hrazeno apod. „Nejtěžší klienti jsou alkoholici a lidi závislí na návykových látkách, gambleři, s těma je to strašně těžký. […] a těm klientům to někdy těžko vysvětlujete, že bude zima, že musíme koupit dřevo, protože zrovna tady ten konkrétní klient, ten bydlí v sociálním domě a tam má byteček a on topí elektrickým přímotopem, takže si dovedete představit, když dva měsíce někdo topí elektrickým přímotopem, co vám to udělá s vyúčtováním elektřiny“ (R-1). Opatrovanci často neužívají pravidelně léky. „Jeden náš opatrovanec […], tak on má dvakrát do roka ty svoje stavy, kdy nedodržuje léčbu, kdy se rozjíždí a on sedne do vlaku a jede do Prahy. Teď ho tam chytnou, pochopitelně a teď on: tady volejte, ti to vyřeší. A oni nám volají z nádraží, máme tady pana toho a toho, co s ním máme dělat?“ (R-7). Veřejní opatrovníci se starají také o bezdomovce, i s těmito osobami je občas těžká komunikace. „My už máme nesvéprávné i takové, kteří byli bezdomovci, jo? Oni […], když uznají za vhodné, tak jdou spát do azylového domu, když uznají za vhodné, tak tam nejdou, za mrazu se 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196058