Věnovala jsem mu sladký úsměv a jemu konečně došlo, že jsem ho dostala. Zatvářil se zlostně. „To nebylo pozvání k nějaké hře, Chloe.“ „Ne?“ rozšířila jsem oči údivem. „Tak proč jsi mě teda posílal na ty stránky o nekromantech? S obrázky šílenců, kteří probouzejí armády rozkládajících se zombií? Takhle se vždycky bavíš? Tím, že děsíš nově příchozí? Bezva, tak ses pobavil. A jestli mě zase budeš chtít zahnat do kouta nebo mě lákat do sklepa…“ „Lákat tě? Chtěl jsem s tebou mluvit.“ „Ne.“ Vrhla jsem na něj nesmlouvavý pohled. „Jenom mi chceš nahnat strach. Zkus to ještě jednou a půjdu to říct sestrám.“ Tyhle řádky scénáře, který jsem si průběžně tvořila v hlavě, měly působit důrazně a vzdorovitě – nová holka se neohroženě postaví tváří v tvář tyranovi. Ale když jsem svou repliku vyslovila, vyzněla spíše jako vztekání rozmazleného fracka, který vyhrožuje, že bude žalovat. Derekovy oči ztvrdly. Jako bych najednou hleděla na hromady zelených střepů. Svraštil obličej do grimasy, která vypadala téměř nelidsky. Čišel z něho takový vztek, že jsem se mu raději klidila z cesty. Klopýtala jsem rychle ke schodům. Popadl mě za předloktí. Ucítila jsem, jak se mi jeho prsty zaryly do kůže. Škubnul se mnou tak silně, až jsem vyjekla, pak se mnou smýknul po zemi a vzápětí jsem zcela ztratila půdu pod nohama. Když konečně povolil stisk, svalila jsem se na podlahu. Ležela jsem na zemi, držela se za bolavou paži a nechápavě zírala, neschopna uvěřit tomu, co se právě seběhlo. Padl na mě jeho stín a já se začala sbírat zpět na nohy. Natáhl se ke mně. „Chloe, já…“ Odpotácela jsem se co nejdál od něj, z jeho dosahu. Něco říkal, ale neposlouchala jsem ho. Ani jsem se na něj nepodívala a prchala po schodech nahoru. Zastavila jsem se až u sebe v pokoji. Sedla jsem si na postel a lapala po dechu. Rameno mě pálilo bolestí. Vyhrnula jsem si rukáv a uviděla zarudlé otisky jeho prstů. Zírala jsem na ně. Ještě nikdy předtím mi nikdo neublížil. Rodiče mě nikdy neuhodili. Ani mě neplácli, dokonce mi něčím 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195993
podobným ani nevyhrožovali. Nejsem holka, co se každou chvíli porve nebo vytahá s někým za vlasy. Jasně, párkrát do mě někdo strčil, vrazil, šťouchnul mě loktem…, ale chytit mě a mrštit se mnou přes celou místnost? Stáhla jsem si rukáv dolů. Proč mě to překvapuje? Derek mě děsí od první chvíle, kdy jsem se s ním setkala. Když mi došlo, že ta zpráva byla od něj, měla jsem se hned sebrat a jít nahoru. Kdyby se mě snažil zastavit, mohla jsem začít křičet o pomoc. Ale ne, já jsem chtěla vypadat, že se mnou hned tak něco nehne. Ukázat mu převahu. Shodit ho. Neměla jsem žádný důkaz kromě těch červených skvrn na paži, a ty už se ztrácely. Ale i kdyby byly zřetelné a já je šla ukázat sestrám, Derek by si klidně mohl vymyslet, že to já jsem ho nalákala do sklepa a začala na něj útočit. Proto mě musel chytit za ruku a zastavit mě. Koneckonců jsem diagnostikovaný schizofrenik. Halucinace a paranoia jdou ruku v ruce. Tohle musím zvládnout sama. Měla bych to zvládnout sama. Až dosud mi v životě pořád někdo umetal cestičku. Je jasné, že právě proto mi chybí životní zkušenosti, které jsou nezbytné k tomu, abych mohla psát vlastní filmové scénáře. A tady se mi nabízí příležitost, abych konečně nějaké získala. Poradím si s tím. Ale abych to zvládla, potřebuji vědět přesně, s jakým protivníkem mám tu čest. Vzala jsem si Rae stranou. „Pořád ještě chceš vidět Derekovy a Simonovy záznamy?“ zeptala jsem se. Přikývla. „Tak já s tebou do toho jdu. Dneska v noci.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195993
Čtrnáct
N
AŠLY JSME PANÍ TALBOTOVOU, jak připravuje večerní svačinu. Mrkvové tyčinky s dipem. Úžasné. Jakkoli jsem někdy nadávala na Annette, aspoň jsem se vždycky mohla spolehnout, že doma najdu brownies. „Máte hlad, holky? To mě nepřekvapuje. Nikdo toho k večeři moc nesnědl.“ Podala nám talíř. Každá jsme si vzala tyčinku a namočily ji v dipu. „My jsme s Chloe přemýšlely,“ začala Rae, „o Tori.“ Položila talíř na stůl a přikývla se sklopenýma očima. „Já vím, drahoušku. Je pro ni těžké, že Liz je pryč. Byly kamarádky. Určitě na tom bude lépe, až si budou moci popovídat. Ale do té doby se asi bude cítit dost mizerně, pozměnili jsme jí… dávkování léků. Musíte se k ní chovat hezky.“ „Jistě.“ Rae si olízla dip z prstu. „Ale přemýšlely jsme, jestli by jí nepomohlo mít pokoj jen pro sebe. Mohla bych bydlet u Chloe.“ Paní Talbotová jí podala ubrousek. „Nechtěla bych ji příliš izolovat, ale možná bude pro tuto chvíli opravdu spokojenější sama.“ „Jen pro tuto chvíli?“ Sestra se usmála. „Ne, můžeš se ke Chloe nastěhovat natrvalo, jestli to chcete obě dvě.“ Zatímco se Tori dole dívala na televizi, Rae se hned dala do stěhování, jako by se bála, že slečna Van Dopová nebo doktorka Gillová celou akci zarazí. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195993