„Přece víte, proč tu jsem,“ odpověděl odměřeně. „Pořád tu“ šustil s obsahem plastového sáčku. „To je jeho pozůstalost,“ řekl a podal ho Norlanderovi. „Moc toho není. Také není moc co dodat. Byl to zdravý mladý muž a naposledy jedl tučný hamburger. Připravený s medem, což je dost podivné. Smrt nastala mezi dvanáctou a třetí v noci, blíž to určit nemůžu. Čtyři výstřely do oblasti srdce. Okamžitě byl mrtvý. Jeho hodinky na rozdíl od něho jdou,“ dodal a ukázal na sáček. Norlander si sedl na lavici před chladírnou, probíral se lejstry a čekal na pozvané potenciální příbuzné. Bylo jich nakonec celkem šest. Nejdříve přišel starší pár, pán a paní Johnssonovi, jejichž zeť zmizel před několika týdny. Podle Norlanderových záznamů tento zeť patrně vybílil nezanedbatelné konto jejich dcery a odjel do Bahrajnu, kde si pořídil harém, takže šlo jen o vyloučení totožnosti. Jeho tchán a tchyně přešli od naděje k zoufalství, když mrtvého uviděli a museli zavrtět hlavou. Nebylo by je asi nic potěšilo víc než ho najít právě tady. Norlander sám ho viděl prvně. Tělo leželo v místnosti s dvířky do chladicích boxů, které nepříjemně bíle zářily pod světlem studené výbojky. Byly rozmístěny podél celé stěny. Na první pohled ho překvapila všednost mladého muže. Neměl jediný specifický rys. Kdyby měl člověk popsat homo sapiens mužského rodu, byl by tento muž pro tu roli jako stvořený, pomyslel si překvapeně Norlander. Potom přišli dva další lidí, kteří o své syny přišli už před lety jako o malé chlapce a dosud se nevzdali naděje, že je opět uvidí. Norlander s nimi soucítil, s jejich bezmocí a zármutkem, který nikdy neskončí. Pak nastala delší přestávka. Norlander se zahleděl do nesrozumitelného pitevního protokolu a vyprázdnil sáček s věcmi zavražděného. Byly tam tři: napodobenina rolexek, které zatím šly, rulička desetikorun a lesklý klíč, který vypadal jako nový. Nic mu to neříkalo, a právě proto se to tak dobře hodilo k neznámé oběti.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195824