To nebylo hezký, Jime, řekla Rhoda. Promiňte. Hm, odtušila Monique. Očividně nebyla zvyklá na negativní komentáře. Rhoda v duchu maličko zajásala. Nezahrajeme si nějakou hru? navrhla. Pojďte si zahrát nějakou hru! Máte Twister? zeptala se Monique. Carl zvedl zrak. Twister? Máme, řekla Rhoda. Zašla do kumbálu v chodbě a chvíli se tam přehrabovala. Talíře nechte. Umyju je potom. Všichni si vyzuli boty a posadili se kolem podložky na Twister. Takový retro, pravila Monique při pohledu na zářivé tečky. To je úžasný! Roztočili střelku a začali se jeden po druhém střídat. Jim se dostal do nelehkého postavení, chodidla daleko od dlaní. Rychle, sykl skrze sevřené zuby. Hleděl do stropu, ruce pod sebou a zadek mu visel nebezpečně nízko. Rhoda se smála. Měla lehkou pozici na rohu, na obou nohou, opřená o dlaň. Carl potom udělal otočku a musel přes Jima provést dlouhý klik. To Monique rozesmálo. Dík, Monique, poznamenal. Když přišla řada na Monique, musela se předklonit na všechny čtyři, ale nic složitého. Potom dostala Rhoda nesplnitelný úkol. Druhou ruku měla dát přes Monique, aniž by se jí dotkla a obličej jí strčit k zadku, což ji ale vůbec netěšilo. Vzdávám to, prohlásila Rhoda. To nezvládnu. Jim se zhroutil k zemi. Díky bohu, vydechl. Na mě to jsou už moc velký sedmdesátky, pravila Rhoda. Nebo šedesátky nebo co. Ale máme ještě jednu starou hru, která by mohla bejt prima. Zahráli si Kde má los ocas? – otočili se několikrát dokola a pak se snažili šipkami trefit cíl, ale nikomu z nich se to /99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195807
nepodařilo. A konečně to u nich vypadalo jako na večírku. Rhoda byla spokojená. Když bylo po všem, sklidila hry a šla umývat nádobí. Pomůžu ti, navrhla Monique. Bylo pozdě a Jim i Carl odešli na kutě. Díky, pravila Rhoda, už nebyla na Monique tak nasupená. Byla jí sice pořád trochu protivná, ale měla i světlé chvilky. Rhoda umývala a Monique oplachovala a utírala. Máte fakt krásnej dům, řekla Monique. Viď? Miluju to tady. Vždycky jsem o takovým domě snila. Jak dlouho jsi s Jimem? Dva roky a něco, žijeme spolu rok. Odkud se znáte? Byla jsem jeho pacientka. Mhm. Zpočátku mě moc nezaujal, ale pak jsem se do něj zabouchla. Je to fajn chlap. Solidní a spolehlivej. A má dobrý srdce. To jo, pravila Monique. Vypadá jako milej chlap. Budete se brát? Tuhle otázku Rhoda nečekala. Byla v úzkých. Ale dotaz byl myšlen přátelsky, a tak to nechtěla pokazit. Budeme, pravila nakonec. Už jsme o svatbě mluvili, ale oficiální to ještě není. Nechceme to uspěchat. Přemýšlíme, jakou svatbu bychom chtěli. A jakou máš představu? No, pravila Rhoda a bezděčně se trošku zasnila. Napadla mě Havaj. Kauai, Zahradní ostrov. Kauai je fajn, pravila Monique. Bylas tam? Jo, několikrát. Šla jsem na túru po pobřeží Na Pali a projela jsem si to i na kajaku. Celý pobřeží? Jezdí se jenom jedním směrem, po proudu. Není to tak náročný. /100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195807
Páni, pravila Rhoda. Tím bychom mohli vyplnit líbánky. Líbilo by se ti tam. Je to tam nádherný. Rhoda měla špatné svědomí, že měla na Monique pifku. Domyly nádobí a Rhoda objala Monique na dobrou noc. Škoda že nezůstáváte dýl, řekla. Bylo by fajn se víc vídat. To jo, pravila Monique. To by bylo super. Rhoda rozsvítila v ložnici, ale zase rychle zhasla, protože Jim už spal. Vysvlékla se, ve tmě vrážela do okolních předmětů, ještě přiopilá, až nakonec upadla mezi přikrývky. Ale Jim vedle ní nespal, poslouchal její dech, čekal, až ucítí mírné záškuby jejích rukou, které signalizovaly, že usnula. Pak počkal ještě chvíli, jenom pro jistotu. Monique se s ním domluvila, že se sejdou v obýváku. Byl na ni naštvaný, ale rozhodně nechtěl přijít zkrátka.
/101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195807