Píšu o těchto potřebách proto, že k jejich prvotnímu nastavení a sycení dochází – věřte nebo ne – právě v prenatálním období. Před narozením. Teď si v klidu sedněte a zkuste popřemýšlet, co se stane, když nasyceny nebudou. Opravdu si dejte ten čas a zkuste domyslet důsledky. Jak se asi bude žít člověku bez limitu? Člověku, který bude mít pocit, že může úplně všechno? Jak bude vypadat život člověka, který nebude umět o sebe nechat pečovat? Nebo nebude mít nikde na světě „svoje místo“, kde by se cítil bezpečně? I tady vám doporučím pomocníka – skripta psychologa Jana Svobody: „Praxe učitelů ZŠ v prevenci nežádoucích sociálně patologických jevů“, které vydala Ostravská univerzita. Strašný název, že? Nenechte se tím odradit, je to mimořádné čtení – jsou to nejlepší skripta, jaká jsem kdy četl, je v nich spousta výborných informací, které jinde nenajdete.
Kromě bříška…
Dítě se tedy rozhodně nerodí jako čistý nepopsaný list papíru. Co všechno je vlastně na něm v okamžiku narození napsáno? Co ho bude v životě ovlivňovat? Vezmeme to trochu zeširoka. Vyplatí se to.
společné nevědomí
Zaprvé si s sebou nese společnou zkušenost celého lidstva – neboli tzv. „společné nevědomí“. Jde o zkušenosti, které jsou společné všem lidem na Zemi a které jsme získali na základě mnoha stovek tisíců let našeho vývoje. Během devíti měsíců prenatálního období ve zkratce a zrychleně projdeme celým tímto vývojem a ono společné nevědomí nám zůstane jako neuvědomovaná paměťová stopa. A i když si ji neuvědomujeme, přesto má na náš život vliv. Když se řekne slovo válka, u každého z nás se objeví určitá představa a doplní ji nějaký pocit. I když většina z nás válku nezažila, přesto o ní máme paměťovou stopu. Stejné povědomí máme o mnoha dalších jevech a pojmech: mor, oceán, princezna, pomsta, vězení. Naše společné nevědomí ovlivňuje také to, jak se chováme a co si myslíme. Bojíme se jeden druhého, máme strach ze samoty, vedeme s lidmi kolem sebe pomyslné sociální účty „něco za něco“ atd.
až za desáté koleno…
Zadruhé tam bude ve zkratce zapsána historie vašeho rodu – neboli geny a zděděné vlastnosti po všech předcích obou větví vaší rodové linie – a je těžko říct, kolik generací je to celkem. Určitě desítky, možná stovky.
98
Vychovejte si doma medvídka Pú
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195666
minulé životy
Zatřetí si teoreticky může s sebou přinést svoji individuální historii – neboli záznam všech svých minulých životů. Protože ale máme každý z nás jinou životní filozofii, jen tento fakt uvádím. Nemusíte souhlasit.
porod
A začtvrté na onom pomyslném papíru bude určitě zapsána zkušenost právě prožitého porodu – porod je mimořádně silná životní událost a rozhodně má vliv na náš pozdější život. Zdaleka dnes o porodu ještě nevíme to, co bychom vědět potřebovali, a tak se můžeme jen intuitivně domnívat. Jsou to minuty, nebo jen vteřiny, které nás mohou silně předurčit na dlouhé desítky let.
Scéna je připravena – můžeme začít
Všechny výše zmíněné vlivy (společné nevědomí, předkové podle rodové linie, minulé životy, prenatální období u maminky v bříšku a porod) obvykle označujeme jako vlivy zděděné. Ony připraví základnu pro to, aby mohlo začít období, kdy spolu s ostatními lidmi budeme utvářet svůj život. Tedy období, kdy na nás budou působit máma s tátou, naši sourozenci, širší rodina, školka, škola, kamarádi, ale také my sami. To pak označujeme jako vlivy získané. Čím jsme starší, tím více nabývá na důležitosti náš vlastní vliv: naše zkušenosti, prožitky, získané dovednosti. A hlavně – s postupujícím věkem nabývá na důležitosti naše schopnost se rozhodovat a přijímat za svá rozhodnutí také odpovědnost. To všechno bychom souhrnně mohli nazvat jako sebepoznání a sebeřízení. Jsou to klíčové dovednosti pro spokojený život.
každý to máme namícháno jinak
Obecně můžeme říct, že žádné dítě není stejné jako jiné dítě, neboli opravdu to máme každý namícháno jinak. Je velmi důležité, abychom se uměli na dítě dívat tímto pohledem. Proto nikdy neporovnáváme děti nebo jejich výkony mezi sebou. Vždycky jenom dítě se sebou samým: jaký udělalo pokrok za poslední dobu? Dokonce i u dvojčat platí stejný princip. Mohou od narození společně vyrůstat například v rodině alkoholika. Budou ve stejné domácnosti, to znamená dlouhodobě podobné podmínky
Vychovejte si doma medvídka Pú
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195666
a podobné prostředí. Přitom z jednoho dítěte vyroste zapřísáhlý abstinent a z druhého alkoholik. Jak je to možné? Proč? Mimo jiné právě proto, že to má každé dítě prostě namícháno jinak .
naše moderní hlava hostí mozek ze starší doby kamenné
Nakupujeme v supermarketech, jezdíme v autech, komunikujeme prostřednictvím počítačů a mobilů. Dalo by se přitom docela snadno podlehnout iluzi, že tak, jak žijeme posledních deset, dvacet let, se vlastně žilo pořád. V rychlosti moderního života si ale neuvědomujeme, že jsme 99% času svého vývoje prožili v loveckých a sběračských společenstvích a tlupách. Že ta doba trvala velmi dlouhých a pro nás těžko představitelných 5–7 miliónů let. A že poslední archetypální vzorec, který máme my lidé vtištěn, je vzorec africké náhorní plošiny starý přibližně 100 000 let. To je číslo, které sice na první pohled vypadá hrozivě, ale z vývojového hlediska lidského druhu je to příliš krátká doba na to, aby se na mechanismech fungování mozku něco podstatného změnilo. Nezměnilo se nic. Naše moderní hlavy nosí mozek, který stále odpovídá podmínkám a životu oné africké náhorní plošiny. Bez ohledu na to, že nás obklopují auta nebo mrakodrapy, řídí naše životy mozek, který odpovídá starší době kamenné. S nadsázkou můžeme říct, že jsme vlastně pralidé v obleku.
jaká máme při porodu očekávání…
Co všechno tato fakta znamenají v reálném životě 21. století? Třeba to, že dnes narozené dítě sice přichází na svět ve sterilním prostředí zděné nemocnice, ale ve své podstatě je pořád nastaveno na přírodní prostředí africké náhorní plošiny. A také na způsob života, který tam naši praprapředci vedli. To pak například znamená, že dítě po svém narození očekává matku, která se mu bude první měsíce, dny a roky života intenzivně věnovat, bude na ně plně soustředěná, bude se na ně dívat, usmívat, bude na ně mluvit, hladit je, krmit a vůbec zahrnovat láskyplnou péčí. Dále očekává svoji tlupu zhruba o velikosti 60 až 150 lidí s jasně čitelnou strukturou, která se bude řídit danými a poměrně jednoduchými pravidly. A tak je jasné, že například městské dítě vyčerpá svoji denní kapacitu lidí hned ráno během 20 minut – stačí nastoupit do přeplněného autobusu a je pryč. Dítě dále čeká přirozený rytmus střídání času, značné a relativně stálé množství světla, jehož proměny budou přirozené, pozvolné a klidné – stejně jako se přirozeně mění den v noc. Také předpokládá průběh dne s převážně klidným a ustáleným režimem a podobně klidné a přirozené proměny pachů, zvuků a barev, které mu nebudou zahlcovat smysly. Malé
100
Vychovejte si doma medvídka Pú
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195666