veškerá výživa, kterou květ potřebuje k životu, přichází stonkem. Na první pohled může stonek působit nudně, ale pokud ho odtrhneme, květ nám moc dlouho nevydrží. Uvedla jsem tento příklad na jedné přednášce a kdosi z publika mě skvěle doplnil: „Dlouhotrvající romantický vztah je jako keř růží. V určitou roční dobu může květ opadnout. Ale pokud je rostlina dobře živena, na jaře znovu vykvete.“ Vytratí-li se romantická vroucnost, vidí v tom konec krásného vztahu jen ego. Duch nachází v jakémkoli úpadku zárodek znovuzrození. Podle Kurzu zázraků ‚není naším úkolem hledat lásku, ale snažit se nalézt v sobě všechny překážky, které jsme proti ní vybudovali‘. Přesvědčení, že někde na světě existuje osoba, která nás přijde zachránit, vytváří bariéru proti čisté lásce. Patří k největším zbraním v arzenálu ega. Tímto způsobem od nás ego odhání lásku a snaží se to před námi zatajit. Zoufale toužíme po lásce, a právě svým zoufalým úsilím ji ničíme hned, jak se objeví. Touha po jediném výjimečném zachránci nás vede k tomu, že na jakéhokoli potenciálního adepta okamžitě nakládáme obrovskou citovou zátěž. Bohu nemusíme připomínat, že bychom si přáli nádherné vztahy. Je mu to úplně jasné. Kurz zázraků říká, že touha je vlastně modlitbou. Nejosvícenější modlitba nezní: „Drahý Bože, pošli mi někoho skvělého,“ nýbrž: „Drahý Bože, pomoz mi uvědomit si mou vlastní krásu.“ Před lety jsem se modlívala, aby se zjevil nějaký báječný muž a zbavil mě zoufalství. Nakonec jsem si řekla: „Proč se s tím nepokusíš vyrovnat sama dřív, než se objeví?“ Neumím si představit žádného muže, který by svému příteli vyprávěl: „Hele, včera jsem potkal fantasticky zoufalou ženskou!“ Hledání toho pravého vede jen k zoufalství, protože nikdo takový neexistuje. Neexistuje žádný pravý, protože neexistuje ani žádný nepravý. Je jen člověk, který je právě vedle nás – ten, který nám může poskytnout dokonalé lekce. Pokud vaše srdce touží po partnerovi, je možné, že vám Duch svatý nesešle vašeho vysněného intimního přítele, ale někoho
109
1400147-Synergie-Navrat k lasce-blok-BC.indd 109
19.5.14 17:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195580
lepšího: někoho, kdo vám umožní poznat a uzdravit vaše nitro tak, abyste byli připraveni pro nejhlubší důvěrný vztah. Víra v jedinečnou lásku nás vede k znehodnocování všeho, co nevypadá jako „ten pravý vztah“. Takto jsem v životě přehlédla spoustu pokladů a nevyužila mnoha příležitostí, které by urychlily můj osobní růst. Někdy ignorujeme vztahy, které máme přímo před nosem, a podmiňujeme začátek „skutečného života“ příchodem toho pravého. Je to jen další trik našeho ega, kterým si zajišťuje naše věčné hledání a nenacházení. Nebereme-li vážně vztah s někým, kdo asi není tím pravým, koledujeme si o problém: Čas od času se totiž ten pravý objeví – někdy vypadá jako proměněný nepravý –, ale my ho necháme jít, protože přišel v nevhodný čas. On je tu, ale my nejsme připraveni. Ještě jsme na sobě nezapracovali. Čekáme přece na toho pravého. Podle Kurzu zázraků si jednoho dne uvědomíme, že se nic neodehrává vně naší mysli. To, jak se nám jeví druhý člověk, důvěrně souvisí s tím, jaký dojem na něj chceme udělat my. Poučila jsem se, že ve vztahu nejlépe funguji v okamžiku, kdy se rozhodnu hrát svou roli tak dobře, jak jen dokážu, a přestanu se soustředit na partnerovy nedostatky. Láska je sdílený cit. Ve svatém svazku aktivně vytváříme prostředí, ve kterém se vzájemný vztah může rozvíjet co nejkonstruktivněji. Měli bychom se sami zajímat o partnera, spíš než marnit čas uvažováním, zda nás vůbec zajímá on. Nikdo není neustále krásný. Nikdo není pořád sexy. Láska je rozhodnutí. Je dětinské dlouze zvažovat, zda je daný člověk dost dobrý. Vystavujeme ho tím atmosféře neustálé zkoušky. V takovém prostředí znervózníme, a pokud jsme nervózní, nedaří se nám. Ego chce podporovat někoho dostatečně atraktivního. Ti z nás, kteří jsou zralí a naklonění zázrakům, podporují ostatní v jejich atraktivitě. Součástí přípravy na hluboký vztah je naučit se, jak povzbuzovat druhé, aby ze sebe vydali to nejlepší. Partneři mají být jeden druhému „knězem“. Mají si navzájem pomáhat dosáhnout svých nejvyšších vnitřních met.
110
1400147-Synergie-Navrat k lasce-blok-BC.indd 110
19.5.14 17:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195580
Byla jsem s muži, kteří mě nejspíš nikdy nepovažovali za dost dobrou. Ale chodila jsem i s chytrými muži, kteří mi často říkali: „Dnes večer vypadáš nádherně.“ Posilovali moji sebedůvěru a pomáhali mi zaujmout hezčí postoj k životu. Nikdo z nás není objektivně krásný nebo ošklivý. Nic takového neexistuje. Někteří lidé využívají schopnosti zářit, kterou máme všichni společnou; a jiní na ni rezignovali. Těm, kteří to dovedou, většinou rodiče nebo partneři verbálně či neverbálně opakovali: „Jsi skvělý a krásný.“ Láska je pro lidi tím, čím je rostlinám voda. Zkoumání naší minulosti nám může pomoci vyjasnit mnoho problémů, ale nepomůže ji uzdravit. Uzdravení je možné pouze v přítomnosti. V dnešní době všichni hromadně hledáme příčiny svého zoufalství hluboko v dětství. Ego nechce, abychom si uvědomili, že naše bolest nepramení z nedostatku lásky v minulosti. Způsobujeme si ji sami odpíráním lásky tady a teď. Spásu najdeme jen v přítomném okamžiku. Každou minutu máme možnost změnit svou minulost a budoucnost tím, že změníme přítomnost. Takovýto postoj považuje ego za rouhání a přísně nás za něj odsuzuje. Možná nás rodiče nenaučili milovat, ale budeme-li jim na oplátku odpírat svou lásku, těžko tím vyřešíme svůj problém. Ke světlu se nedostaneme tak, že budeme donekonečna zkoumat temnotu. V určitém bodě se každá diskuse začíná cyklicky opakovat. Ke světlu se dostaneme jedině tím, že do něj přímo vstoupíme. „Mně chudince rodiče nikdy neříkali, že jsem krásná.“ To není myšlenka, z níž by se mohly rodit zázraky. Vyvolává v nás spíš pocit sebelítosti. Postoj vedoucí k zázrakům by byl: „Moji rodiče mi neříkali, že jsem krásná. Uvědomuji si to, a proto chápu, proč je pro mě tak těžké přijímat komplimenty a proč jsem se je nenaučila říkat ostatním. Můžu se to naučit právě teď. Vždycky se můžeme rozhodnout dávat to, co jsme sami nedostali.“ Jeden muž se mi svěřil s tím, že mu v dětství táta nedával žádné dárky. Navrhla jsem mu, aby jako součást terapie začal posílat svému otci dárky sám. Vždycky jsem se příliš trápila tím, že mě ostatní nepodporují, a vůbec nepřemýšlela o tom, zda poskytuji aktivní podporu já jim.
111
1400147-Synergie-Navrat k lasce-blok-BC.indd 111
19.5.14 17:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195580