černá ekonomika, když ne do bílé, v nejhorším se jeho čin přesune do šedé ekonomiky. Šedá ekonomika je přece to, z čeho tu a tam přece jen někdo něco má. Kdyby byly mafie ochotny platit daně, asi by černá ekonomika vůbec neexistovala. Zákony proti šíření toxikomanie také nepostihují výrobce cigaret a alkoholu. Postihují výrobce pervitinu či extáze, protože tyto drogy se objevily až v době, kdy začaly státy považovat za nemravné zisky z neštěstí bližních. Kdyby pervitin a extáze byly vynalezeny někdy v devatenáctém století, státy by na jejich výrobu vyhlásily státní monopol, stejně jako kdysi byl státní monopol na výrobu cigaret a lihovin, a pokud by to dnes nebyl přímo státní monopol, byla by na jejich výrobu uvalena spotřební daň. Byly by stejně nebezpečné a stejně škodlivé, ale nebyly by předmětem černé ekonomiky, vesele by se prodávaly v každé trafice, mohl by si je koupit každý školák a stát by měl zase co utrácet. Zkusme se našeho Sergěje Bezimenného zeptat, proč vlastně tu banku vyloupil. Dozvíme se, že je povoláním učitel dějepisu, že se svým povoláním v Kyjevě neuživí, že přišel do Česka na turistické vizum, ale teď je tu na černo a živí se jako pomocný stavební dělník, že bere poloviční mzdu proti českým stavebním dělníkům, a že mu nezbývá na to, aby uživil svou manželku Irinu v Kyjevě, kterou navíc již půl roku neviděl, protože nemůže do Kyjeva. Mohl by. Ale na hranicích by prasklo, že byl v Česku na černo, dostal by poznámku do pasu a nemohl by se tedy do Česka vrátit, protože si nevydělal tolik, aby si mohl zaplatit českého převaděče, který by ho přetáhl přes hranice znovu do republiky. Divíte se, že se pokusil vylepšit svou ekonomickou situaci lupem v bance? Přežeňme případ Sergěje Bezimenného až do absurdity: Doma nedokázal uživit sebe a svou ženu. Nalákán marnými iluzemi se pokusil uživit sebe a svou ženu v Česku. Dopustil se trestného činu, protože se u nás zdržoval na černo. Pracoval bez řádného pracovního povolení za poloviční mzdu. Ať již sám nebo prostřednictvím svého zaměstnavatele z ní neodváděl daň z příjmu, neodváděl ani příspěvky na sociální a zdravotní zabezpečení. Pokud mu vůbec nějaké peníze zbyly, posílal je své ženě Irině na Ukrajinu. Působil v šedé ekonomice tak dlouho, až se zoufale pokusil pokročit o stupínek výš do ekonomiky černé, k přerozdělování bankovního kapitálu. Nemůže tomu být jinak a Sergěj Bezimenoj nemohl dopadnout jinak, protože co je české, to je hezké a malé ale naše. Představme si, že bychom měli malinko jiný charakter. O něco lepší než Rakušané a Němci, o něco širší rozhled než Rakušané a Němci, že bychom řekli: „Ale, sakra, vždyť to není problém se u nás uživit. Hele, Sergeji, klidně k nám pojď pracovat, ale vezmi sem i svou ženu Irinu.“ Možná, že by se u nás uchytil jen Sergěj. Možná, že by se uchytila i jeho žena Irina. A Sergěj by u nás pracoval, platil by daně a příspěvky na sociální a zdravotní zabezpečení,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195503