McDonaldová 4 - zlom new
26.6.2008 18:35
Stránka 100
každoroční náplavy stoleté rašeliny a chladná léta. To je dokonalé podnebí pro rododendrony, kamélie a azalky, méně dokonalé pro lidi. Moje rododendrony Fabie mají kornoutovité, meruňkově oranžové květy a podle zahradnické příručky jsou „vzácné a delikátní“. Kvetou v květnu a potom ještě jednou v září. Buddleia davidii magnifica, světle žlutá rostlina, známá tím, že je mrzutá a nohatá, má kvítek na každé větvičce a je boubelatá jako čajová konvice. Dneska ráno jsem jen tak z legrace spočítala květy jednoho z našich rododendronů, „Neznámého vojína“ – toho, co jsme koupili za polovic, protože o něm majitel školky prohlásil, že je tak řídký, že nám musí slevit – má sedmdesát osm květů v průměru dvaceticentimetrových, jednotlivé kvítky jsou sedmapůlcentimetrové. Matka se o ně bála, protože začaly rozkvétat už v prosinci a některé kvítky zmrzly. A teď bych měla přestat – dokud ještě máte dojem, že žijeme v Du Pontových sklenících. Ale poctivost si žádá, abych pokračovala a doznala, že nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že tyto pozoruhodné klimatické i půdní podmínky ovlivňují stejnou měrou neplevel i plevel. Co byste řekli přesličce, která vyráží přímo skrze asfalt? Nebo odnožím olší, které v soustředěném šiku útočí na skalku a vyrostou o metr za půl roku – divoká magnolie, šplhající až na vršek javoru, šťovík s dvoumetrovými kořeny zaraženými do země jako kůly, jasmín a bezinky, které dokázaly úplně zacelit břeh roztržený sesunem půdy, nebo divoký svlačec, který se jednou, když jsme malovali, připlížil po verandě a ovinul nohu sporáku. Příroda se tu člověku snadno vymkne z ruky a nabude vrchu – například zběhovec. Miluji jeho upřímně modré květy a líbezné, měděně zbarvené lístky a je to osvědčená travina, a tak jsem zasadila tu a tam po kousku, na skalky, na břeh, na cestu. A dřív než jsem dokázala vyslovit „atropurpurea“, vytlačila mi ze skalky lithospermum a celý rok kvetoucí štěničník a sunula se až do kuchyně; úplně zaplavila cestičku k domku pro hosty, zavraždila, zadusila všechny minirůžičky a plivala si do dlaní, chystajíc se strhnout šindele ze střechy. Maminka a já jsme ji
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195111