„Mrzí mě to. Ina mě varovala, že je v Asylii špeh, který hledá muže, co od souboje bratrů uniká Charlesovi. Musel jsem rychle odejít. Neměl jsem čas jí to říct. Byla to chyba. Řekni jí to… řekni jí, že mě to mrzí. A že jí děkuju za všechno, co pro mě udělala.“ Lovell přikývl. „Řeknu.“ „A řekni jí, že jsem si vzpomněl…“ Začal zavírat oči a Lovell cítil, jak zbytky jeho energie mizí. „Na co sis vzpomněl?“ zašeptal naléhavě. „Orel… orel s dračími křídly. Řekni jí… že mě to mrzí,“ vydechl Edrahin a už se nepohnul. Lovell se ještě dlouhou chvíli díval na jeho zničené tělo. Edrahina nikdy předtím neviděl. Byl to cizinec, o kterém jenom párkrát slyšel od Vallence. A přesto teď cítil bolest. Pevně sevřel čelisti se snaze ovládnout ten pocit. „Řekl ještě něco?“ ozval se za ním Arrgisův hlas. Lovell pomalu vstal a otočil se na něj. „Neřekl. Nic nevěděl.“ Arrgis se na něj zkoumavě zadíval. „Heron se nechal unést. Tohle byla zbytečná smrt,“ řekl. „Copak to tak není skoro vždycky?“ zeptal se Lovell. „Myslím, že jsme si až moc zvykli na to, že můžeme beztrestně zabíjet, koho chceme. A můj otec to schvaluje nebo dokonce podporuje.“ „Tvůj otec nikdy neschvaloval zabíjení bez důvodu,“ opravil ho přísně Arrgis. „A věř mi, že z Herona nebude mít radost.“ Lovell se hořce zasmál a otočil se na Edrahinovo nehybné tělo. „To už ale moc nepomůže.“ Chtěl odejít, ale Arrgis ho chytil za paži. „Tvůj otec se o to postará. Dá Heronovi jasně najevo, že něco podobného se nebude opakovat.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195000