Tak co, chlapi, do hrobu nikdo? (Ukázka, strana 99)

Ve čtvrtek chyběli ve škole pro náhlou nevolnost nejen všichni čtyři studenti, ale i třídní profesor.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194810

KONCERT UČITELŮ LŠU Můj dědeček patřil k velkým milovníkům hudby. Jezdil se mnou a s bráchou každé pondělí na hodiny houslí do LŠU (Lidové školy umění) do okresního města. Jak tak s námi jezdil, dával se na chodbě, kde na nás vždycky čekal, do rozhovorů s řadou učitelů LŠU. Zakrátko byl znám, jako milovník vážné hudby, a tak jednotliví učitelé s ním mluvili rádi.

Jednou udělal děda kardinální chybu. Sám jako milovník vážné hudby v prostředí obklopeném rovněž milovníky hudby – učiteli LŠU, došel k názoru, že obec, ve které jsme tehdy přebývali, je tak vyspělá, že snese koncert vážné hudby v podání učitelů LŠU.

Slovo dalo slovo a za vydatné dědovy aktivity bylo na jedno nedělní odpoledne vyhlášeno v naší obci vystoupení učitelů LŠU z okresního města.

Nadešlo očekávané nedělní odpoledne. Hodina začátku koncertu se přibližovala a v sále nebyl ještě jediný posluchač, nepočítám-li dědu, mne, bráchu, maminku a našeho tátu, který ještě navíc do sálu odbíhal z lokálu, kde normálně seděl mezi ostatními milovníky pivního moku.

Čas stále ubíhal, začátek koncertu se mírně odložil, přece však kromě naší rodiny nepřišel jediný divák. Děda chudák z toho byl na mrtvici, učitelé LŠU patrně rovněž, ale postavili se k celé věci čelem a koncert odehráli prakticky pro naši rodinu.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194810

Z toho vyplynulo poučení hlavně pro našeho dědu: Nepřeceňuj hudební inteligenci svých spoluobčanů. Snad také lépe pochopil, proč my s bráchou, máme-li jít cvičit na housle, tomu říkáme „šmrdlat“. Náš hudební vkus se zkrátka tehdy nelišil od hudebního vkusu drtivé většiny občanů naší obce.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194810