Vojta byl zaražený. Nechápal nic z toho, co viděl, a nebylo mu jasné, proč se kluci baví o čmáranicích. Markovi bylo kamaráda líto, a tak se mu to snažil vysvětlit: „Pavel chtěl zaznamenat přesnou dráhu těch koulí. Neletěly rov ně, ale všelijak kličkovaly. Mysleli jsme, že to může mít nějaký význam.“ „Třeba je v tom zase zakódovaný nějaký vzkaz, chápeš?“ pokra čoval Pavel. Vojta seděl na posteli, nechápavě vrtěl hlavou a snažil se srov návat si myšlenky v hlavě. Po chvíli se bezradně zeptal: „A jak je možný, že se takový divný věci dějou jenom u vás dvou? Proč se to nestalo třeba mně?“ „Možná je to proto, že na takový věci nevěříš,“ snažil se ho popíchnout Pavel. „Ale i kdybych věřil, že ti vaši ufoni existujou, tak za mnou pro stě nepřijdou, to se klidně vsadím.“ Marek se začal smát. Bylo legrační, že Vojta najednou takhle obrátil. „Jestli si myslíš, že to je jen záhada našeho pokojíku, tak mám pro tebe návrh. Zvu tě k nám na přespání.“ Pavel pozvedl obočí. Bál se, že ho chce Marek kvůli tomu na noc vystrnadit do obýváku. „Neboj, brácho,“ uklidnil ho Marek, když si všimnul Pavlova zděšení, „Vojta se vyspí na nafukovací matraci.“ „Mně nevadí, že nebudu spát v posteli jako princezna,“ dodal Vojta a všichni se rozesmáli. Napětí bylo pryč. Místo toho nastaly přípravy a velké plánování. „A kdy u vás můžu zaklepat se spacákem?“ „Nejlíp až o víkendu, ať můžeme jít pozdě spát a nemusíme ráno brzo vstávat,“ navrhl Pavel. „To je rozumný,“ potvrdil Vojta, „ale já to do té doby nevydržím!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194746