tvář. Je pozdě odpoledne a teplota rychle klesá, dole pode mnou se vítr s rachotem prohání v ráhnoví lodí. Přejdu na druhou stranu mostu a zamířím do jednoho z doků, kde nějaký chlápek zrovna vykládá z plechového člunu kraby. Je to drobný mužík s obřím knírem a baseballkou na hlavě, na sobě kombinézu a holínky. Zvedne z loďky umělohmotnou přepravku a přenese ji na břeh, holýma rukama do ní sáhne, vzpouzejícího se kraba hodí do klece přivázané k úvazišti. Když je klec plná, přehodí ji do vody. S tlumeným šplouchnutím zmizí pod hladinou. „Už vás někdy štípli?“ zeptám se. „Párkrát,“ zasměje se. „Tolikrát zas ne. Většinou tě neštípne ten, kterého zvedáš, ale ten pod ním.“ Vypráví, že tyhle kraby nachytali nedaleko laguny Esquimalt, že teď poputují do Vancouveru a odtud do Hongkongu. Blíží se k nám muž s vypelichanými vousy a kulichem stáhnutým hluboko do čela. Kývne nám na pozdrav. Má hladkou bledou kůži a vypadá tak na pětadvacet, tváře ošlehané větrem. Zastaví se u člunu a povídá: „Jak to jde? Dobrý úlovek?“ Rybář přisvědčí. Jo, dobrý, zamumlá. „Nemáš oheň?“ Rybářův kámoš je hubený čahoun s čepicí staženou tak nízko, že mu skoro nevidíme do očí. Na rtech si přehazuje nezapálenou cigaretu. „Ne.“ „Dneska večer je ve městě pařba,“ podá mi leták a vypráví, kolik bude hrát dýdžejů, že párty potrvá až do rána. „Chceš se stavit?“ Podívám se na leták. „Nepíše se tu kde.“ Muž znovu zastříhá cigárem. „Po desáté zavolej na tohle číslo,“ ukáže na svítivě zelené číslice vyvedené podivným robotickým písmem a rozptýlené po celém letáku. „Pak za mnou přijď.“ „Tak fajn.“ Stáhne si hučku ještě hloub do čela, obrátí se a vyrazí zpátky do centra. Po mole se prochází racek a pleská nohama. Jdu za ním až k okraji, oba zíráme do zpěněné zelené vody. „Neskákej,“ zavolá ten chlápek.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194630