99
Harry Dresden / kniha sedmá
„ProtoÏe i kdyÏ je to banda neuvûfiiteln˘ch blbcÛ, vÏdycky se snaÏí jednat správnû. Kdyby nûkterého ze StráÏcÛ napadlo, Ïe by mohl praktikovat ãernou magii, zfiejmû by si sám usekl hlavu. âistû reflexivnû.“ „KaÏd˘?“ zeptala se Kumori ti‰e. „Jsi si jist˘?“ Podíval jsem se z jednoho na druhého. „Chcete mi tvrdit, Ïe nûkomu z Rady jde o Kemmlerovu moc?“ „Rada není, co b˘vala,“ pronesl Cowl. „Vyhnila zevnitfi a mnoha ãarodûjÛm, kter˘m vadila fiada omezení, odhalila válka s Rud˘m dvorem její slabiny. Padne. Brzy. MoÏná neÏ pfiijde noc.“ „Aha,“ protáhl jsem. „Tak jo. Proã jsi to nefiekl hned? Dal bych ti tu kníÏku rovnou.“ Kumori natáhla ruku. „Tohle není klam, Dresdene. Svût se mûní. Konec Rady je blízko, a kdo chce pfieÏít, musí jednat uÏ nyní. Dfiív neÏ bude pozdû.“ Zhluboka jsem se nadechl. „Obvykle jsem já ten první, kdo má nûco proti Radû. Ale vy mluvíte o nekromancii. O ãerné magii. Nepfiesvûdãíte mû, Ïe Rada a StráÏci najednou dostali zálusk vykroãit na stezku zla. Ani by se toho nedotkli.“ „V ideálním pfiípadû,“ opáãil Cowl. „Jsi mlad˘, Dresdene. A mበse hodnû co uãit.“ „Ví‰, co jsem se jako mlad˘ nauãil? Neztrácet ãas posloucháním rad lidí, ktefií ze mû chtûjí nûco dostat. To zahrnuje prodejce aut, politiky a podivíny v ãern˘ch kapucích, ktefií mû uprostfied noci pfiepadnou na ulici.“ „Dost,“ vy‰tûkl Cowl rozezlenû, aÏ mu témûfi nebylo rozumût. „Dej nám knihu.“ „Polib mi, Cowle.“ Kumori se otoãila z Cowla na mû. O tfii kroky ucouvla. „Nápodobnû,“ zamumlal. „Chtûl jsem na vlastní oãi vidût, proã se tû StráÏci tak obávají.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194610
100
Jim Butcher / V posledním taÏení
Znovu se zvedl ledov˘ vítr a chloupky na zátylku se mi zjeÏily. Cítil jsem, jak Cowl nasává sílu. Spoustu síly. „Nedûlej to,“ fiekl jsem. Zdvihl jsem ‰títov˘ náramek a my‰lenkami pfied sebou upfiedl stûnu ochranné energie. Uchopil jsem pevnû svoji sílu, sevfiel jsem prsty kolem berly a prudce s ní udefiil o beton. Dunivé prásknutí se neslo temnou ulicí a odráÏelo se od setmûl˘ch budov. „Odstup. Nedûlám si legraci.“ „Doro‰,“ zavrãel a napfiáhl pravou ruku. Zasáhl mû hrubou, neviditelnou silou. âistou vÛlí soustfiedûnou do v˘boje kinetické energie. Vûdûl jsem, Ïe pfiijde. ·tít jsem mûl pfiipraven˘ a chystal jsem se vzdorovat pfiesnû tak, jak bylo tfieba. Moje obrana byla dokonalá. A to mi zachránilo Ïivot. Údery jsem cviãil se sv˘m star˘m uãitelem Justinem DuMorne, kter˘ sám b˘val StráÏcem. Bojoval jsem s ním také naostro. A vyhrál jsem. Svoji sílu jsem zkou‰el i pfii cviãeních s dal‰ím mistrem, Ebenezarem McCoyem. Moje nadpfiirozená kmotra, patfiící k Leanansidhe, má v metafyzickém smyslu opravdu tûÏk˘ prav˘ hák, a dokonce jsem se postavil i královnám víl. ZaÏil jsem setkání s nûkolika démony, rÛzn˘mi magick˘mi v˘tvory, pád ve v˘tahu z tfiicátého patra, pÛl tuctu schopn˘ch i v‰ehoschopn˘ch zaklínaãÛ, mnohem víc mystického násilí neÏ kter˘koli ãarodûj. To v‰echno jsem porazil, nebo aspoÀ pfieÏil. A mám jizvy, které to dokazují. Cowl mû udefiil mnohem vût‰í silou neÏ kdokoli pfiedtím. MÛj ‰tít se rozzáfiil jako reflektor, a pfiestoÏe jsem dûlal, co jsem mohl, abych odvrátil tok energie, kterou proti mnû vyslal, udefiila mû jako profesionální zadák. Kdybych nedokázal rozloÏit tok energie rovnomûrnû po celém tûle, asi by mi byla zlomila nos, Ïebro nebo klíãní kost. Podle toho, kde by vstoupila do tûla. Takhle jsem si pfiipadal,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194610
Harry Dresden / kniha sedmá
101
jako bych narazil do obrovského banánu. JestliÏe by síla smûfiovala trochu vzhÛru, byla by mû vymr‰tila dost vysoko, aby pro mû byl pád nebezpeãn˘. Ale náraz pfii‰el vodorovnû a odmr‰til mû pfiímo dozadu. Prolétl jsem nûkolik metrÛ vzduchem, dopadl na záda, sjel po chodníku a sílu odmr‰tûní se mi podafiilo utlumit kotoulem. Vy‰krábal jsem se na nohy a ztûÏka se opfiel o zaparkované auto. Musel jsem se pra‰tit do hlavy, protoÏe mi pfied oãima krouÏily hvûzdiãky. KdyÏ jsem zase stál zpfiíma, zmocnila se mû naplno panika. Nikdo proti mnû nikdy nepouÏil takovou sílu. Zatracenû. Kdybych nebyl dokonale pfiipraven˘… Polkl jsem. Byl bych po smrti. Nebo pfiinejmen‰ím poláman˘, ranûn˘ a vydan˘ zcela na milost neznámému ãarodûji, kter˘ byl stále nedaleko a zfiejmû se pfiipravoval k dal‰ímu úderu. Vyhnal jsem z hlavy v‰echny my‰lenky a pochybnosti a znovu pfiipravil ‰tít. MÛj náramek byl tak rozpálen˘, Ïe jsem jeho Ïár cítil i pfies o‰klivé jizvy na zápûstí. Dokonce jsem ani nemohl myslet na protiúder. Bez vztyãeného ‰títu bych neÏil dost dlouho, abych se o nûj vÛbec mohl pokusit. Cowl ke mnû jako stín v stínu zvolna kráãel po chodníku. „Jaké zklamání,“ pronesl. „Doufal jsem, Ïe jsi pfiipraven˘ na tûÏkou váhu.“ Pohnul zápûstím a se zavytím ledového vûtru od jezera na mû dopadl dal‰í úder. Tentokrát pfii‰el pod úhlem a já se ho ani nepokusil zastavit. Ukroãil jsem jako jankovit˘ kÛÀ a natoãil jsem ‰tít, aby síla sjela stranou. Energie i tentokrát pronikla skrz, ale jen se mnou sm˘kla po chodníku. Narazil jsem zády do zdi a vyrazil jsem si dech. Mûl jsem uÏ nûkolikrát zranûná záda, proto mi to moÏná pfiipadalo hor‰í, neÏ to doopravdy bylo. Odrazil jsem se ode zdi a zÛstal stát, ale podlamovala se mi kolena. Ne proto, Ïe by mû neunesla, ale kvÛli v˘deji energie, abych pfieÏil útoky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194610