když se den skončil a tma nám ho stírá když se den skončil a srdce se vzpírá když se den skončil a noc je jak díra spadneme do ní a na nohu bosou nám sejde se s rosou noc černá jak díra To už zpívali, ne? Zarazila se Rádina maminka. Darek jen pokrčil rameny a poslouchali dál, dokud zpěv neustal. To nebylo špatný, usmál se Darek. A Rádina maminka se na něj usmála také .. a vzápětí se ozvala jiná písnička. To zase Ráďa učila zpívat trpaslíky. Nejdřív Skákal pes, potom Holka modrooká, potom Já do lesa nepojedu, potom Pec nám spadla, a pak znovu zpívali trpaslíci – a Ráďa s nimi, nato zase Ráďa – a trpaslíci s ní, a soused s maminkou poslouchali a poslouchali, a usmívali se přitom, až se jim začaly klížit oči, a nikdo neví, kdo spal první, ale nakonec tam usnuli oba.
…
„Nespíte?“ zeptal se tatínek, když skončil vyprávění a nikdo se na nic neptal. „Ne,“ odvětily děti. „Já přemýšlím,“ řekla holčička. „Já taky,“ ozval se kluk. A když se tatínek zeptal, o čem přemýšlejí, řekla holčička, že by ji zajímalo, jestli by jí s maminkou dovolili vzít si domů šest trpaslíků a takhle s nima blbnout, a kluk řekl, že by ho zajímalo, jestli ti trpaslíci smrděli, když se vůbec nemyli. „Aha,“ pokrčil tatínek rameny, protože ani na jednu z těch otázek se mu nechtělo odpovídat. „Nesmrděli. Určitě,“ odpověděla za něj holčička. A téměř současně odpověděl za taťku i brácha jí: „To by ti teda nedovolila.“ A oba se podívali na tatínka, co on na to. „Nechcete si taky zazpívat?“ zeptal se taťka místo odpovědi. „Já už jsem ospalá, dobrou,“ položila se holčička na polštář. „Já neumím zpívat,“ ukládal se i chlapec. Ale ten, k tatínkově nelibosti, na otázky nechtěl zapomenout: „Smrděli, že jo?“ řekl. „A nepustili, že jo?“ dodal. Holčička ještě vzhlédla, co na to tatínek odpoví, ale tatínek místo toho začal zpívat, aby nemusel odpovídat, přestože věděl, že zpívá podobně, jako ti trpaslíci, tedy hrozně: „Hůůů-a hůůů-a sova houŘekni mi pohádku - O trpaslících strana
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194586
Trpělivost přináší růže ká, hůůů-a hůůů-a v očích mouka, víc už žádné otázky, nepustíme pod vlásky, jen ta sova ať tu houká, ať nás uspí bílá mouka, hůůů-a hůůů-a sova houká, hůůů-a hůůů-a v očích mouka, taťka už jde taky spát, jen má ještě trochu hlad, tak tu sovu nechá houkat, ať se vám tu krásně spí, dobrou noc a sladké sny,“ skončil úplně potichounku a stejně tiše odcházel. „Dobrou,“ zašeptal kluk, také potichu, se zavřenýma očima, a holčička se už jen usmívala, a netrvalo dlouho a oba spokojeně oddychovali ze spaní, a nikdo se už na nic neptal.
strana
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194586
Konec dobrý, všechno dobré Desátý a poslední díl vyprávění o cestě skřítků z lesa mezi lidi, o strachu a nadšení, o čepičkách a o tom, že když se pohádky vypráví, je možné i to, co možné nebylo. Tady zjistíme, jak se to stalo, že byli nakonec všichni spokojení.
„Kdo bude první v posteli, tomu řeknu tajemství,“ volal tatínek ze schodů nahoru, kde už byly děti umyté, ale v posteli ještě neležely, jak bylo zřejmé z dupání a výkřiků nesoucích odtud. Dolů šla proti němu maminka, která děti umývala a připravovala do postele. „Prosím tě, dneska si pospěš, budu tě dole potřebovat,“ řekla. On však zakroutil hlavou, že to půjde těžko, protože dneska je velký den. „Proč?“ zastavila se maminka. „To je právě to tajemství.“ „Ani mně ho neprozradíš?“ zahleděla se na něj rozverně. „Pošeptám ti ho,“ naklonil se k ní a pošeptal. „Fakt?!“ podivila se nato maminka. „To je škoda, ne?“ „Proč?“ vrtěl hlavou. „Všechno musí jednou skončit, ne?“ „Ale bude jim to líto,“ odhadovala maminka. „Mně víc,“ zatvářil se tatínek smutně. „Už jsem si na ně zvyknul, Řekni mi pohádku - O trpaslících strana
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194586