to on nikdy nevyžadoval. Býval to muž vysoko povznesený nad jakýkoli možný útok na jeho silnou osobnost. Jak už jsem říkal, zdali byl poctivý, nebo ne, to jsem netušil. Avšak byl obratný, povznesený, nedotknutelný. Muž, jenž nejlépe uměl pěstovat lhostejnost. Kdežto nyní? Nyní jsem se na něho díval, jak tam sedí a odlesky ohně mu tančí po bezbarvé tváři, vypadal jako troska, člověk bez krásy, bez hrdosti, starý nebožák. K mému úžasu mu však ještě zbývala lstivost a úskočnost. Natáhl svou téměř průsvitnou ruku. „Já vím. Uhodl jste, že člověk v dvouřadém kabátě a zastaralém stetsonu jsem byl skutečně já, žádný můj dvojník…“ Tázavě jsem na něho pohlédl. „Ano, byl jsem to já. Hlas v telefonu, který vás měl přesvědčit, že to nejsem já, že já sedím doma, byl pouhou nahrávkou.“ Namáhavě se pokusil o úsměv. „Proto jsem byl tak strohý. Nesměl jsem se nechat přerušit. Musel jsem rychle zavěsit.“ V pohledu mu na chvíli bleskla dávná mazanost.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194401
„Proč jsem se musel dvakrát vrátit do kanceláře, a porušit tak pravidlo, že už tam nevkročím, Navarro?“ Teatrální pauza. „Protože jsem musel ve dvou případech nahlédnout do starých zapomenutých papírů, o nichž jsem věděl jenom já, a nikdo jiný by je nenašel.“ Rozpřáhl ruce, jako když někdo vyřeší záhadu a udělá závěrečnou tečku za vyšetřováním. „Jenom já jsem věděl, kde jsou. Odpusťte mi tu záhadu.“ Nebyl hloupý. Pohledem i veškerým chováním jsem mu dal zřetelně najevo, že kvůli tomuhle jsem za ním nepřišel, že jeho staré triky mě nezajímají. Ale byl to silný soupeř a neustoupil, dokud jsem mu důvod nevyložil sám. „Zahráváte si s mým životem, done Eloyi, a s životem mých drahých. Věřte mi, jestli se mnou nehodláte mluvit upřímně, přestanu za sebe zodpovídat.“ Pohlédl na mne se slabostí zraněného otce nebo zmláceného psa. Náhle žádal o slitování. „Kdybyste mě tak mohl pochopit, Yvesi.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194401
Neřekl jsem nic, ale můj vzteklý, vyzývavý postoj mluvil za mě. Zurinaga byl poražen, ale nepřemohl jsem ho já, přemohl se sám… „Slíbil mi, že mi vrátí mládí, dá věčný život.“ Zurinaga vzhlédl, ale vítězství v tom pohledu nebylo. „Bývali jsme stejní, víte? Když jsme se seznámili, byli jsme stejní, oba studenti, a oba jsme potom stejně stárli.“ „A teď, pane doktore?“ „Přišel za mnou předevčírem večer. Myslel jsem, že mi chce poděkovat za vše, co jsem pro něj udělal. Že jsem mu usnadnil stěhování. Že jsem vyslyšel jeho prosbu: ,Potřebuji čerstvou krev!‘ Ach!“ „Co se stalo?“ „Už nevypadal jako já. Omládl. Vysmál se mi. Řekl mi, že od něho nemám nic čekat. Že už mladý nikdy nebudu. Posloužil jsem mu jenom jako sluha, jako starý střevíc. Já brzy zestárnu a umřu. On bude věčně mladý díky mé naivní pomoci. Vysmál se mi. Jsem jen jeho sluha. Jeden z mnoha. ,Já si mohu zvolit věk, jaký chci. Umím
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194401