je určena pro ni. Rozhlédla se po napjatých tvářích kolem sebe a poté se pustila do kreslení anglické lodi obklopené válečnými kánoemi a hloučků domorodců postávajících v dálce na pláži. „On s nimi vážně jel?“ podivil se doktor Howard a zastavil se nad ní. „Ano, kapitán i můj otec jeli na pobřeží,“ přitakala a soustředěně zpomalila v kresbě, aby přesně vystihla Bradshawův sebejistý profil. „To je od něj zatraceně hloupé. Kapitán zodpovídá za bezpečnost své lodi i posádky. Stačilo by odpálit několik kánoí a ti primitivové by se ve chvilce rozprchli.“ „Tím bychom je na sebe poštvali. Nelíbilo by se mi, aby nás pak přepadli uprostřed džungle. A kapitán se chová zodpovědně. Dává v sázku svůj život, a ne život svých mužů.“ A dělá to často, uvědomila si. Jsou všichni kapitáni námořnictva připravení nasadit svůj život, jen aby ochránili své lidi? Zephyr o tom pochybovala. „Nabízet jim, aby zabili a sežrali Angličana, nikomu z nás nepomůže.“ Odtrhla zrak od skici a vzhlédla k doktorovi. „Jsem si jistá, že tady na Nemesis jste v naprostém bezpečí, doktore Ho warde.“ „Prosím, říkejte mi Christophere.“ „Tak tedy Christophere.“ „Patrně jste mne špatně pochopila.“ Sladce se usmál. „Nedělám si starost o sebe, nýbrž o vás a ostatní dámy na palubě. Nacházíme se v nejdivočejších končinách světa.“ Jeho slova se jí líbila. Nejdivočejší končiny světa. Až se vrátí z expedice, možná by je otec mohl použít jako název knihy. „Procestovala jsem Indii, Osmanskou říši i Persii, Christophere. Na podobné podmínky jsem zvyklá.“ „Nicméně mám za to, že s nepřátelskými kanibaly se člověk setká jen jedinkrát.“ „Ani nevíme, jestli jsou…“ „Dovolíte-li, v Londýně jsem měl možnost poznat nejen ostatní pasažéry, ale i kapitána Carrowaye. Musím říci, že je obecně známý svým nevázaným a… negalantním jednáním.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194265