Nahoře srdceryvný ženský hlas volal policii. Slova doprovázel hluk. „Manželka ho vyhazuje z domu. Už mu svázala věci do pytlů a teď je vyhazuje na podestu. Tak je to každý svátek,“ řekl Nikita, který spor sledoval. Junker neřekl ani slovo. V krytém vchodu si otevřeli víno a vyšli do deště. V louži pod lampou plavaly žluté chumáčky akácie, zjevně tam hrdinský tulák narazil na obzvlášť nepřekonatelné překážky. Nikita poprvé v životě viděl, že Junker pije přímo z flašky. Vypadal při tom jako furiant a zoufalec, jako Míťa Karamazov flámující kvůli své proklaté vášni. Ale Nikita se raději na nic nevyptával. Tu vášeň očividně nevzbudila dívka s rusými copy. Na zastávce jakýsi nešťastný pobuda podobající se oholenému šimpanzovi vedl bouřlivý dialog s temnotou, které jednou říkal kurvo, podruhé zase Olčo. „Olčo, ty kurvo jedna, vrať se, já tě zbiju!“ laskavě drmolil vyholenec potácející se z přemíry citu. „OLČO!“ oznamoval okolí řev tokajícího mamuta. „KURVO! Chtěl jsem si s tebou promluvit přece JA-KO ČLO-VĚK!“ Tma neodpovídala, po rozmrzlém asfaltu tajemně pleskaly kapky deště a roztouženě vzdychaly pneumatiky aut. „Byl jsi někdy v Ermitáži?“ zeptal se najednou Junker. Nikita upadl zase do rozpaků. V Ermitáži samozřejmě byl, ale s Jájou. A vzpomínat na ni bylo dnes nějak zvlášť obtížné. Celý večer statečně bojoval s touhou vytočit její číslo. Studenti měli vstup do Ermitáže zdarma. I on se s Jájou schovával mezi sarkofágy před dlouhými petrohradskými dešti. Neplatilo se tam ani na záchodech, kde jednou Jája 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194256