být opatrnější.“ Znovu se usmál a ze spodního rtu mu upadl drobek dortu. „Díky za varování.“ Siracuse ukousl z vidličky další kus dortu. Opět hovořil s plnými ústy, což patřilo zjevně k jeho zlozvykům. Mezi námi – který z jeho nohsledů by měl tu odvahu vysvětlit mu zása dy slušného chování? „Nikoli varování, pane Beckhame. Nikdy bych si nedovolil varovat státního zástupce. Byla to jen přátelská rada.“ Zíral na mě a já na něj. „Ještě něco?“ optal se sladce. Zůstal jsem na něj civět. Neuhnul pohledem. Bylo vůbec ještě něco? Popravdě řečeno, netušil jsem co dodat. Vlastně jsem měl už dávno odejít. Do hajzlu, ani jsem za ním neměl chodit. Ale nemohl jsem se pohnout. Stálo mě to příliš mnoho probdělých nocí. Příliš mnoho obav a dohadů, kde je můj bratr. Příliš mnoho let bolestné nejistoty. A navíc jsem příliš mnoho pil. Neuvažoval jsem souvisle a jasně. Když jsem přicházel k Siracusovu stolu, byl jsem odhodlaný, drsný chlapík. Ten teď zmizel. Odhodlání a síla se někam vytratily a já nenáviděl svůj hlas, když jsem zno vu promluvil. „Pane Siracusi, já jen chci vědět, co se s ním stalo. Chci jen vědět.“ Opět se usmál, tentokrát omluvně. „Ptáte se nesprávného člověka.“ „Jen to chci vědět, toť vše. Řekněte mi to a já po vás nepůjdu. Potřebuji to jen vědět.“ Pohrdal jsem sám sebou za své škemrá ní, ale nemohl jsem jinak. Vzhlédl ke mně a něco v jeho obličeji se změnilo. Sice pochy buji, zda ke mně předtím cítil alespoň trochu úcty, teď z něj ale despekt úplně čišel. Pak se ušklíbl. „Cože? Chcete mi namluvit, že vy a tamhle váš šéf mě pře stanete pronásledovat? Že přestanete špinit mé dobré jméno? Přestanete s odposlechy a s podobným svinstvem? Ne proto, že jsem neudělal nic špatného nebo že vím nějakou pitomost o va šem ctěném bratrovi, ale tvrdíte, že mě necháte na pokoji, když vám řeknu, co chcete slyšet?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194095