vehnala slzy. Spěchal bez ohledu na to, zda je den či noc. Když dorazil konečně domů, našel tu cosi, co ho šokovalo daleko víc než bratrova smrt. Jeho matka, které se blížila padesátka, je jednoho dne zničehonic opustila a vrátila se ke své rodině do Hongsongu v provincii Čchungčchong. Když žena odejde do manželova domu jako snacha, její po‑ vinností je dbát na slávu nové rodiny více než na slávu rodiny původní. Neznamená to jen zachování prosté rodové linie, nejdůležitější je zachování její cti. Když jsem se provdala do rodu Kim, patřil v hlavním měs‑ tě k těm nejvyšším. Po necelých sedmi letech, kdy jsem byla jeho snachou, přišlo neštěstí a pád a dvě generace zemřely předčasně. O dvacet let později, přestože naši hanbu způsobil váš předek, se o povinnost přivést rodinu zpátky stará pouze vaše matka. Pjongha je ale mrtvý a o tobě, do kterého jsem vkládala všechny své naděje, nemám zprávy. Jistě, Pjongdu a Hakkjun stále žijí, ale co s Pjongduem, který ve svých šestnácti ještě nepřečetl ani Čchondžamun. Hakkjun patří do další generace. Jsem příliš stará na to, abych dokázala přenést své ambice na tak malé dítě. Nebyla jsem tedy schopná dostát svým povinnostem. Podle pravidel se snacha, která nedostojí svým povin‑ nostem, má vrátit do své původní rodiny. Bylo by chybou mé selhání zlehčovat a můj odchod směšovat s lítostí nebo argumentovat tím, že není osoba, která by mě mohla k pů‑ vodní rodině odeslat. Proto se tvá matka rozhodla odejít o své vůli a vrátit se do rodného domu. Bude se modlit, aby jí duše tvých předků prominuly všechny hříchy. Když jen pomyslím na cestu domů, slova mi nestačí, abych vyjádřila své pocity. Je mi však téměř padesát let a vlasy mi zešedly. Jak bych
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194010