zdědil zemi, kterou Bible tichým slibuje. Zbožní snílkové si to vždycky vykládali tak, že podle Ježíšových slov oni dostanou zemi za dědictví, ale Země i země se, jak každý tichý ví, nerozdělují podle tichosti, ale podle síly. Jasonův tchán byl řádný člověk: štědrý, učený, uhlazený, schopný a příliš nebezpečný, než aby na něj Jason zaútočil přímo. Jasonovi hrdost sice úplně nechyběla, ale řízné a pádné odpovědi vždy adresoval jen zrcadlu v koupelně. Odreagovat se nebylo možné ani doma v soukromí. Dost dobře si přece nemohl Patty stěžovat na jejího tatínka. Bývala jak otcovým rozmazleným miláčkem, tak neužitečnou černou ovcí a měla dost rozumu, aby jazýček vah nevychýlila na jinou než na svou stranu. Bez skrupulí nechávala Jasona, aby to vzhledem k její prchlivé povaze schytal z první ruky, jestliže si postěžoval. A on prostě nebyl toho ražení, aby v přestávce mezi prací pouštěl u baru do éteru klepy. Urážky proto polykal a tížily ho v žaludku tak dlouho, že se z něj stal zbabělec hrbící hřbet. Garymu na něm záleželo. Chtěl slyšet, jak se k Jasonovi chovali jeho intelektuálští vyženění příbuzní. Vyptával se, jak mu bylo, když se k němu chladně otočili zády, a nechal si dopodrobna vylíčit, co s tím Jason udělal. Gary se kvůli Jasonovi rozčiloval, zatímco jeden příběh o přehlížení a pohrdání střídal druhý. Z komárů se v rozhořčení stávali velbloudi a při té příležitosti – často na Garyho naléhání – došlo na podrobný popis všeho, co souviselo s rodinou Coatesových, s jejich domy, celkovými aktivy a zvyklostmi. Gary po Jasonovi vždycky chtěl děj přesně zasadit do prostředí – samozřejmě výhradně kvůli autentičnosti. Léčka byla jednoduchá. Všechny nejlepší jsou takové. Byl to největší podvod, jaký se Garymu kdy podařil. Dělával i tak skrovné věci, jako jsou krádeže stravenek pro chudé z poštovních schránek kempu pro karavany, ale příležitost vzít si na 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193871
mušku něco víc než dům a jen o málo míň než velkostatek přinesla spoustu těžkých úkolů – ovšem měla se bohatě vyplatit. Gary byl dobrý v tom, co dělal, přestože šlo o druhořadé záležitosti. Připravoval a řídil akce z dálky, mimo dosah, doslova i v přeneseném smyslu. Se schopnými zloději, se kterými pracoval, se záměrně stýkal zřídka, aby se všichni vyhnuli stresu a obavám. Mluvil upřímně, když Jasonovi líčil, že jenom čtyři lidé na celém světě vědí, jak ho kontaktovat po telefonu, znají pravidelně obměňovanou sérii čísel bez tarifů a bez smlouvy, čísel, která nic nespojuje s jeho jménem. Jedním z těch lidí byla jeho matka; tu mohl obtěžovat jen vzácně. Ostatní měli maximální zájem udržovat klid přesně do té míry, jak to jejich živnost dovolovala. Pro Garyho bylo lepší být sám. Spal jako zabitý, ale jen pokud trávil dny o samotě, stranou od ostatních. Někdy ho deprimovalo, že si nemůže s někým jen tak popovídat nebo se s přáteli pobavit, protože ať byl, kde byl, část jeho mozku vždy vyhlížela nejvýhodnější úhel a pátrala, kde má plot slabé místo. Nemohl si pomoct. Bylo to vyčerpávající a nebralo to konce, ačkoli se o to kvůli Jasonu Gettymu skutečně pokusil. „Tak bohatý úlovek jsme ještě nikdy neměli. Tvůj tchán nebude vědět, jestli se má posrat, nebo se dát do tance,“ smál se Gary skřehotavě. „Máme jeho mercedes, kámo. Zkurvenýho meďáka!“ „Vy jste mu vzali auto?“ Barvu už ztratily i Jasonovy rty, jak se všechna krev snažila dostat co nejdál od příběhu, který se na něj řítil. „Ty vole, vzali jsme všechno. Ještě jsem to neviděl, ale kořist je parádní. Doprdele, ten parchant si to zasloužil. A ty to víš. Navíc mu všechno pokryje pojistka.“ „Stejně jako mně,“ pravil Jason se sklopenou hlavou. Gary nesouhlasně zamlaskal a poposedl si. „Mm. Ne. Ty seš trochu jinej případ. Nebuď na mě naštvanej, chlape. Tvoje televize a hodinky a ty věci –“ 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193871
„Věci? Jaký věci? Je toho víc?“ „Jen pár drobností. Nedělej z takový maličkosti kdovíco. Je to taková moje pojistka. A vlastně i tvoje. Pokud se do toho připlete třetí strana, taky jí něco sebereme. Tvoje věci si necháme a nakonec je prodáme s ostatníma. Všechno je to v jedný kupě. Pokud policajti najdou nás, tebe najdou taky.“ „To je hovadina,“ vyklouzlo Jasonovi dřív, než si uvědomil, co říká, ale když uslyšel vlastní hlas, ta nadávka mu dodala odvahy. „Prostě budu tvrdit, že jste nás vykradli oba.“ Gary pobaveně zvedl obočí, ale jen protivně málo. „Hm, sotva ale vysvětlíš, odkud se vzalo těch tři a půl tisíce dolarů v hotovosti, které sis dneska v bance uložil do nočního sejfu.“ „Cože? Já přece nic neuložil,“ zadrmolil Jason a zajíkl se. „A jestli myslíš, že to udělám, tak na to klidně zapomeň.“ „Ani bych to po tobě nechtěl.“ Stačily vteřiny, a Gary už měl Jasonova nového tónu dost. „Stejně bys to nejspíš zmrvil.“ Gary nasál vzduch mezi zuby. „Podívejme se, jak ti najednou rostou koule. Ale na nahrávce kamer je tvoje auto. Tvoje bunda. Tvoje baseballová čepice. Tvůj vkladový lístek z tvé šekové knížky v zásuvce psacího stolu ve vedlejší místnosti. Zaplatili jsme někomu, kdo má postavu jako ty, aby do banky došel se skloněnou hlavou a obálku vhodil do sejfu. Dostal za to dvacet babek.“ Gary se zasmál; ten veselý varovný smích jako by byl poslední výzvou pro ně oba, aby to všechno vzali na lehkou váhu. „Samozřejmě jsme kvůli tomu museli najít čtrnáctiletýho kluka, co umí řídit. Ale to ti povídám – kamera viděla tebe.“ Jasonovi na rozdíl od něj do smíchu nebylo. „Krucinál, chlape, nebuď beznadějnej škrt. Ty peníze ti vynahraděj všechno, o co jsi přišel. Nic se ti nestalo! Chránil jsem tě. Nijak jsi nezchudnul. O to jsem se postaral. Snažím se k tobě chovat jako přítel. Ale takhle to funguje. Mí lidi se mnou dělají 107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193871