PETR EISNER
Bûhem jediného t˘dne dÛm neuvûfiitelnû oÏil. Koupila jsem i nové moderní lampy a nesnaÏila se na niãem ‰etfiit. ¤ekla jsem si, Ïe utrácení zastavíme, aÏ bude na úãtu zb˘vat rovn˘ch deset tisíc dolarÛ a k tomu bylo pofiád je‰tû hodnû daleko. Zaplavila mû nevídaná svoboda a já si uvûdomila, Ïe vlastnû nevím, co s ní. Chtûla jsem bûÏet a udûlat tisíc vûcí, ale za kaÏdou z nich jsem cítila i odpovûdnost a té jsem se bála. Najednou tu nebyla ta teta, pfiísná a urãující. Byla jsem tu jen já a to za sebe i za Carrii. Jednou v noci mû probudil zvlá‰tní pocit. „DokáÏu nás ochránit…?“ opakovala jsem si a pfiemáhala strach z odpovûdnosti. V‰echno najednou padalo na mou hlavu. Proto jsem si na ni hned druh˘ den nasadila nov˘ klobouk a vyrazila do mûsta. Koupila jsem revolver, nechala ho uÏ v obchodû nabít a uloÏila ho do skfiíÀky v noãním stolku. Ulevilo se mi. Rozhodla jsem se zkusit Ïít podle sebe. Procházela jsem se ulicemi St. Louis a nechala na sebe zírat muÏe v‰eho vûku. Vûdûla jsem, Ïe jsem dost hezká nebo jak fiíkala Carrie: „krááásnááá“ a chtûla jsem se ujistit, Ïe je to skuteãnû vidût. Vidût to bylo. I nové ‰aty mi hodnû pomohly. Nohy na vysok˘ch podpatcích vypadaly najednou úplnû jinak. Obãas za mnou nûkdo nûco zavolal, ale já nikdy neodpovûdûla. Nesla jsem se tehdy mûstem, jakoby mi patfiilo, a rozdávala bezdûãné, naoko naivní úsmûvy. Náramnû jsem si to uÏívala. „Myslím, Ïe na tohle jsi je‰tû moc mladá, dûvenko…,“ dohnala mû najednou ta stra‰ná „stará panna Mylerová“ z tetina pohfibu. „Rozhodnû na to zatím nejsem stará,“ zamraãila jsem se a chtûla jí zmizet. Ta hrozná baba se na mû ale nalepila jako klí‰tû! AÈ jsem ‰la seberychleji, byla mi stále v patách a zasypávala mû v˘ãitkami.
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193870
MILUJÍCÍ SESTRA
„Utrácíte jako ‰ílené…! Nakupujete nesmysly…! Hodláte v‰echno rozházet?! Takové necudné obleãení…! Va‰e teta se musí v hrobû obracet…!“ skfiehotala a lidé na ulici se otáãeli. Zaãínala jsem b˘t bezradná. Najednou jsem se zase cítila jako nûjaká malá holka, kterou prudérní stafiena právû pfiistihla ve spíÏi s prsty od marmelády. Moje rychle nabyté sebevûdomí se rozpou‰tûlo v jejím kfiiku a pohledech kolemjdoucích. Sklopila jsem hlavu a rozbûhla se ulicí. Vypadalo to dost komicky, protoÏe boty s vysok˘mi podpatky rozhodnû nebyly k bûhu uzpÛsobeny. Cítila jsem, jak se mi tváfie barví do ruda. „Kam se proboha Ïene‰…?“ zachytila mû najednou nûãí ruka. Byl to Lance. Celá ud˘chaná a rudá studem jsem ho objala a fiekla: „Vezmi mû honem nûkam pryã!“ „Není problém…,“ usmál se a nabídl mi rámû. Rychle jsme zmizeli v blízké kavárnû a objednali si ovocné koktejly. Byla jsem stále rozru‰ená z té hrozné Ïenské, ale Lance zaãal detailnû vyprávût o prvním vystoupení Bennetty Bandu, a tak jsem brzy pfii‰la na jiné my‰lenky. Tvrdil, Ïe to beze mû vÛbec nebylo ono, ale i tak se pr˘ pár lidí zaposlouchalo a na konci od nich sklidili slu‰n˘ potlesk. Sám AlanÛv otec pr˘ fiekl, Ïe to chce nûjak˘ Ïensk˘ prvek. Musela jsem se tomu smát. „TakÏe, Helen…, jak dlouho bude‰ drÏet smutek za tetiãku?“ zeptal se Lance opatrnû. „Smutek…?“ vyprskla jsem. „Ptám se, odkdy s tebou mÛÏeme zase poãítat…?“ zamrkal jedním okem. „Hned, Lanci, hned…!“ pohladila jsem ho lehce po hfibetû ruky. Rychle otoãil dlaÀ a chytil mû za ruku. „A kdy…, bych s tebou mohl poãítat já…?“ fiekl potichu. „To..., nevím…,“ odpovûdûla jsem rozpaãitû, ale svou ruku jsem nechala v té jeho. - 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193870
PETR EISNER
Vybavil se mi AlanÛv obliãej, piáno, ten krásn˘ a zároveÀ stra‰n˘ první polibek a to v‰echno, co následovalo. Zvedla jsem oãi a zadívala se na Lance. Byl to moÏná trochu tuctov˘, ale urãitû hezk˘ mladík. Na svÛj vûk byl dost vyspûl˘. VÏdycky vypadal o nûco star‰í, neÏ ostatní ho‰i v jeho vûku. Byl pozorn˘ a mil˘. Ke mnû moÏná aÏ pfiíli‰. Zahledûla jsem se do jeho hnûdozelen˘ch oãí a trochu se zalekla. Zdály se mi takové… prázdné. Visel na mnû a ãekal. Ucítila jsem, jakou mám nad ním moc. Zalíbilo se mi to. „No...? Tak co, Hel…?“ zeptal se znovu. „Popfiem˘‰lím…, dobfie?“ fiekla jsem a stáhla svou ruku zpût. Trval na tom, Ïe mû doprovodí domÛ. Byla jsem ráda, protoÏe se uÏ zaãínalo stmívat. Pfied domem pak zaãal Lance Ïadonit o polibek. Pr˘ za odmûnu. „Podívej! Tamhle!“ ukázala jsem rukou do ulice. KdyÏ se otoãil, rychle a krátce jsem ho políbila na tváfi a utekla ke dvefiím. „Ty podvodnice…!“ volal za mnou se smíchem, kdyÏ jsem vcházela do domu. Vûdûla jsem pfiesnû, co dûlám. Lance byl tam, kde jsem ho potfiebovala. Dva dny nato jsem pfii‰la na zkou‰ku. Samozfiejmû v jednûch z m˘ch nov˘ch ‰atÛ. Jen náhodou jsem si vybrala ãerné a v‰ichni mi hned pfiáli upfiímnou soustrast a snaÏili se tváfiit smutnû. „Nechte toho!“ vykfiikla jsem po chvilce. „Teì uÏ mÛÏu na v‰echny zkou‰ky i na vystoupení, copak nechápete…?“ Zmlkli a vymûÀovali si zmatené pohledy. „Chápeme…,“ fiekl koneãnû Lance, usmál se na mû a zabrnkal na basu. Hned se pfiidaly Komárovy bicí, Frankieho piáno a po chvilce i AlanÛv saxofon.
- 100 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193870