karolínina volba
„Nemám strach o sebe, ale o Petra a děti.“ „Určitě jsou v pořádku. Pokud s nimi nejsi, nehrozí jim žádné nebezpečí.“ „To zní, jako bych je svou přítomností odsuzovala k smrti.“ Čekala, že Jindřich znovu promluví, ale ten si jen hluboce povzdechl. „Alespoň už vím, co se ti honí hlavou.“ „Tak to přece není, Karolíno. Jen…“ „Jen co? Vidíš, nemůžeš najít vhodná slova, abys mě utěšil. Jedině se mnou jsou v nebezpečí, tak to zkrátka je. Kdybych se nebyla připletla do jejich života, nic zlého se jim nemuselo stát. Chudáka Petra málem ubili k smrti přímo před očima jeho dětí. Nikdy si to neodpustím, Jindřichu.“ Už už k ní chtěl nakročit a tentokrát ji skutečně obejmout a dopřát jí trochu úlevy, nakonec se o to však nepokusil. Nesnesl pomyšlení, že od něj zase odejde. „Měla jsem poslechnout hraběnku Stradovou a následovat ji. Mohla jsem tak ušetřit…“ „Takhle o tom nesmíš přemýšlet. Nevíš, co má hraběnka v plánu, do jaké léčky bys padla.“ „Potřebuji vědět, kde je Petr.“ „Ne, to v žádném případě nesmíš. Bude nejlepší, když to nikdo z nás vědět nebude. Tak ochráníme nejen je, ale i tebe. Čím méně lidí o nich ví, tím lépe. Nepřátelé se k nim tak snadno nedostanou a nebudou tě skrze ně moci vydírat.“ „A co ty? A Felisa? Neptal ses jí, zda chce tenhle hrozný život podstoupit, a přece jsi ji do něho uvrhl.“ „Felisa… Potřebuje jen čas.“ „Věř mi, čas ne. Potřebuje tebe, váš dům, váš společný život bez jediného mraku na obzoru.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193769
Alexander Stainforth
Jindřich polkl. Výčitky svědomí se dostavily. Měl o Felisu strach, to bylo samozřejmé, ale nechtěl zpět jejich život. Daleko víc se mu zamlouval ten současný – nebezpečný, mnohdy ve společnosti lidí, kteří spadli na samé dno, nespoutaný zákony a přikázáními, jak by měl správný měšťan či člen hradní stráže žít. Pravidla nebyla nic pro něj – za ta dlouhá léta v roli psance jim odvykl. Teprve teď se po dlouhých měsících znovu cítil ve své kůži. Tohle byl on, Jindřich – ten, jenž se oženil s Felisou a žil s ní v Praze, to byl jen záblesk z daleké minulosti, kdy se zamiloval do překrásné služebné, jejíž srdce mu stejně nikdy nepatřilo. „Půjdu ji hledat,“ prohlásil náhle, neboť vytušil, že přesně to od něj Karolína očekává. Přikývla. Ano, to bude rozhodně nejmoudřejší. Ona se zatím ponoří do svých myšlenek a pokusí se v sobě vykřesat alespoň jedinou jiskru, která by jí pomohla přežít dny do shledání se svou rodinou. Jindřich se na prahu místnosti ještě otočil. „Mohu ti věřit?“ Pravým koutkem úst se usmála. „Neměj strach, nikam odsud neodejdu.“ A skutečně to neměla v úmyslu. Opřela se o pelest postele a pozorovala své nohy, které se jí zázračně uzdravily. Jak je možné, že popáleniny zmizely tak rychle? Snad proto, že ona sama je vyvolenou? Nemělo velký smysl nad tím uvažovat. Bez potřebných znalostí o celém sesterstvu se pravdy stejně nedopátrá. Proti své vůli si musela přiznat, že ji historie i osud tohoto společenství zajímá. Ráda by nahlédla do knihy, která zaznamenávala jeho dějiny od samého počátku. Mohla by poznat i ženu, od níž Hans rostliny přinesl, ale jen při tom pomyšlení se za98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193769
karolínina volba
chvěla obavami. Ne, už nikdy se s žádnou ze sester nesetká. Dora v ní zasela příliš velkou nedůvěru. Začala se modlit, ačkoli víru v Boha už pomalu ztrácela. Kde byl, když ho nejvíc potřebovala? Kde byl, když jí brali nejbližší? Proč ona jediná přežila, aby se musela stále ohlížet za minulostí a trpět jejich ztrátou? Musí se soustředit na budoucnost. Na to, jak se shledá s Petrem a dětmi, jak se do klidných časů narodí i to maličké. Prosila v duchu Boha, aby ji konečně nechal volně se nadechnout a nestavěl jí už do cesty další nepřátele. Seděla tak téměř hodinu – a mezitím se nevrátil ani Jindřich, ani Felisa. A zřejmě ani Hans nebyl v domě. Zůstala tu sama, napospas všem špehům, kteří ji měli za úkol najít. Jak asi muselo být její nevlastní matce, když se tu s ní před devatenácti lety ukrývala? Tížily ji stejné myšlenky o vlastním osudu? Zavrtěla hlavou. Nebyl čas na minulost. Musí vymyslet, co bude dál. Nemohou se tu přece ukrývat věčně. Jindřich má jistě nějaký plán, jak se co nejrychleji dostat z města. Pak se setká s otcem Matheidem a rozjede se za Petrem, aby se s ním šťastně shledala. Odjedou daleko od Prahy, kde nebudou žádní nepřátelé od královského dvora, kde budou moci šťastně žít. Obětovala by se za svou rodinu, kdyby si to okolnosti žádaly, ale pokud má zůstat naživu, nedokáže bez ní být. Když se k večeru konečně objevil Jindřich s Felisou, žena na ni jen s úžasem hleděla, neboť si nemohla nevšimnout, že stojí na vlastních nohou. Spolkla však veškerá jedovatá slova a posadila se ke stolu v kuchyni zády ke Karolíně. Jindřich jen krátce pokýval hlavou a vešel do pokoje za Karolínou. Zavřel za sebou – nechtěl riskovat, že se Felisa nechá strhnout a ztropí scénu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193769