karolínina volba
„Nemám strach o sebe, ale o Petra a děti.“ „Určitě jsou v pořádku. Pokud s nimi nejsi, nehrozí jim žádné nebezpečí.“ „To zní, jako bych je svou přítomností odsuzovala k smrti.“ Čekala, že Jindřich znovu promluví, ale ten si jen hluboce povzdechl. „Alespoň už vím, co se ti honí hlavou.“ „Tak to přece není, Karolíno. Jen…“ „Jen co? Vidíš, nemůžeš najít vhodná slova, abys mě utěšil. Jedině se mnou jsou v nebezpečí, tak to zkrátka je. Kdybych se nebyla připletla do jejich života, nic zlého se jim nemuselo stát. Chudáka Petra málem ubili k smrti přímo před očima jeho dětí. Nikdy si to neodpustím, Jindřichu.“ Už už k ní chtěl nakročit a tentokrát ji skutečně obejmout a dopřát jí trochu úlevy, nakonec se o to však nepokusil. Nesnesl pomyšlení, že od něj zase odejde. „Měla jsem poslechnout hraběnku Stradovou a následovat ji. Mohla jsem tak ušetřit…“ „Takhle o tom nesmíš přemýšlet. Nevíš, co má hraběnka v plánu, do jaké léčky bys padla.“ „Potřebuji vědět, kde je Petr.“ „Ne, to v žádném případě nesmíš. Bude nejlepší, když to nikdo z nás vědět nebude. Tak ochráníme nejen je, ale i tebe. Čím méně lidí o nich ví, tím lépe. Nepřátelé se k nim tak snadno nedostanou a nebudou tě skrze ně moci vydírat.“ „A co ty? A Felisa? Neptal ses jí, zda chce tenhle hrozný život podstoupit, a přece jsi ji do něho uvrhl.“ „Felisa… Potřebuje jen čas.“ „Věř mi, čas ne. Potřebuje tebe, váš dům, váš společný život bez jediného mraku na obzoru.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193769