Dum ° radovánek „Proč takové nepřirozené odříkání? V Bellomontu přece kouří každý.“ „Ano – ale nepokládá se to za vhodné pro jeune fille à marier, dívku na vdávání, a já v tuhle chvíli jsem jeune fille à marier.“ „Ach tak; v tom případě se obávám, že vás nemůžeme do naší republiky vpustit.“ „Proč ne? Musí se tam dodržovat celibát?“ „To ne, i když musím přiznat, že moc ženatých a vdaných tam není. Jenže vy si vezmete někoho pořádně bohatého, a vstup je pro bohaté lidi stejně těžký, jako dostat se do království nebeského.“ „To je ale nespravedlivé, řekla bych, protože – pokud tomu rozumím – jedna z podmínek členství je nepřemýšlet příliš o penězích. Jenže jediný způsob, jak o nich nepřemýšlet, je mít jich pořádnou kopu.“ „To samé byste mohla říct o vzduchu – jediný způsob, jak o něm nepřemýšlet, je mít jej dost k dýchání. Ale vaše plíce na něj myslí, když už ne vy. S bohatými lidmi je to stejné – možná na peníze nemyslí, ale vdechují je nepřetržitě; přemístěte je do jiného prostředí a uvidíte, jak se budou kroutit a lapat po dechu!“ Lily chvíli seděla s nepřítomným pohledem, pozorujíc modré kroužky dýmu ze své cigarety. „Zdá se mi,“ řekla po chvíli, „že trávíte hodně svého času v prostředí, které tak odsuzujete.“ Selden přijal tento výpad klidně. „Ano; ale zkusil jsem zůstat obojživelníkem. Jde to docela dobře, pokud můžou vaše plíce fungovat i v jiném ovzduší. Pravá alchymie je v tom, být schopný přeměnit zlato zpátky v něco jiného; a to je tajemství, které většina vašich přátel už zapomněla.“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193767
Edith Whartonová Lily chvíli uvažovala. „Nemyslíte,“ řekla po chvíli, „že lidé, kteří nacházejí chyby v naší společnosti, jsou příliš ochotní brát ji jako účel, nikoli prostředek? Je to stejné, jako když lidé, co opovrhují penězi, o nich mluví, jako by jejich jediným účelem bylo nacpat je do pytle a pást se na nich pohledem! Cožpak není lepší dívat se na obojí jako na příležitost, která může být využita jak hloupě, tak inteligentně, podle toho, jak chytrý je jejich vlastník?“ „To je určitě rozumný názor; jen se mi zdá na naší společnosti podivné, že lidé, co ji berou jako svůj cíl, jsou právě ti uvnitř, nikoli její kritici zvenčí. Je to opačný jev, než vidíme u většiny her – tam publikum může věřit iluzi, ale herci vědí, že skutečný život je na druhé straně rampy. Pokud lidé berou společnost jako únik od práce, je to patřičné využití, ale když se pro ně stane samotným účelem, pokřiví se všechny vztahy v životě.“ Selden se opřel o loket. „Dobrý bože!“ pokračoval, „nemám v úmyslu podceňovat dekorativní stránky života, smysl pro nádheru a lesk. Nejhorší věc je ale to, že se tolik lidských povah postupně vyčerpá. Pokud jsme my všichni surovinou pro světové konání, člověk by měl být spíš ohněm, který kalí meč, než rybou, ze které vyrábějí červené barvivo na látky. A společnost, jako je ta, v níž se pohybujeme, plýtvá tak dobrým materiálem, jen aby vyprodukovala trochu toho barviva! Podívejte se na takového Neda Silvertona – je ho opravdu škoda, když má být využit jen na to, aby vyspravoval něčí společenskou ubohost. Ten chlapec právě začíná objevovat vesmír; nebyla by škoda, kdyby jej našel v salonu paní Fisherové?“ „Ned je milý chlapec, a já doufám, že si své iluze podrží ještě dost dlouho, aby o nich napsal nějaké pěkné básně; ale myslíte si, že je to pouze společnost, kde o ně může přijít?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193767
Dum ° radovánek Selden pokrčil rameny. „Proč nazýváme všechny naše ušlechtilé myšlenky iluzemi, a ty nízké pravdou? Nestačí už tohle k odsouzení společnosti – to, že jsme přijali takovéto její fráze?“ Lily svého společníka ještě nikdy neslyšela mluvit s takovou silou přesvědčení. Jeho navyklý způsob projevu byl jiný; obvykle věci jen zlehka převracel a porovnával. Zapůsobilo na ni, že ji náhle nechal nahlédnout do laboratoře, v níž se formovalo jeho přesvědčení. „Jenže vy jste stejně zlý jako jiní sektáři,“ vyhrkla. „Republika ducha – proč to vaše hájemství nazýváte republikou? Je to uzavřený spolek, a vy si svévolně vymýšlíte překážky, abyste nemusel dovnitř pouštět další lidi!“ „To přece není moje republika; kdyby byla, provedl bych coup d´État, státní převrat, a vás posadil na trůn.“ „Ale ve skutečnosti se domníváte, že nemůžu ani překročit práh, že? Ach, je mi jasné, jak to myslíte. Vám se nelíbí, jaké mám ambice – vy si myslíte, že se pro mě nehodí.“ Selden se usmál, ale ironie v jeho úsměvu nebyla. „A není to vlastně poklona? Myslím, že se hodí pro celou řadu lidí, kteří jimi žijí.“ Nějakou dobu na něj vážně hleděla. „Ale cožpak není možné, že kdybych měla možnosti jako tihle lidé, dokázala bych jich lépe využít? Za peníze si můžete pořídit všechno – nemusí to být jen automobily a diamanty.“ „Ovšemže ne; můžete se kát za své potěšení z nich tím, že založíte nemocnici.“ „Ale jestli jste přesvědčený, že jsou to peníze, co mi doopravdy přinese potěšení, pak si musíte myslet, že moje cíle jsou pro mě odpovídající!“ Selden přijal tuto provolání se smíchem. „Drahá slečno Bartová, já nejsem božská prozřetelnost, abych vám garantoval potěšení z toho, co se snažíte získat!“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193767