Nový občanský zákoník | Principy a základní pojmy
ky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolávat strana, která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět. Zemře-li zmocnitel a zmocnění tím zaniká nebo vypoví-li zmocněnec zmocnění, musí zmocněnec ještě učinit vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu. Jeho právní jednání má tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo, neodporuje-li tomu, co nařídil ještě zmocnitel nebo jeho právní nástupce. Po zániku zmocnění musí zmocněnec vydat bez zbytečného odkladu vše, co mu zmocnitel propůjčil, popřípadě co pro zmocnitele získal. Pokud zmocněnec zemře, má vůči zmocniteli tuto povinnost každý, kdo má tyto věci u sebe.
xiii. Zákonné zastoupení a opatrovnictví Některé osoby jsou oprávněny k zastupování jiných přímo ze zákona, není proto třeba jim už udělovat plnou moc. Někdy tyto osoby zastupují někoho, kdo sám není svéprávný, někdy oprávnění k zastupování svéprávné osoby prostě vyplynula z praktické potřeby. Specifickou skupinu případů pak tvoří opatrovnictví, kdy zástupcem je osoba jmenovaná soudem. V následujícím textu se budeme postupně věnovat různým druhům zákonného zastoupení a různým druhům opatrovnictví.
Zastupování právnických osob Jedním ze případů zastoupení, které vznikají přímo na základě příslušných ustanovení zákona, je zastoupení právnických osob, o kterém bylo pojednáno už v kapitole o orgánech právnické osoby. Občanský zákoník vychází z fikční teorie právnických osob, podle níž nejsou právnické osoby reálně (fyzicky) existující osoby, ale jen umělé výtvory právního řádu, které nemohou mít vlastní vůli a je jím proto přičítána vůle fyzických osob, které ji při právních jednáních zastupují – zaměstnanci, statutární orgán apod. Názory odborné veřejnosti nejsou jednotné v pohledu na tom, jestli z pohledu nové právní úpravy je právnická osoba svéprávná nebo není. Pravdou ovšem je, že ať už činí právnická osoba jakékoli jednání, činí ho za něj nějaký člověk (případně více lidí současně). Pokud jedná za společnost statutární orgán, pak podle nové úpravy člen statutárního orgánu právnickou osobu zastupuje. Speciální úprava zákonného zastoupení platí rovněž pro zastupování podnikatelů (kterými mohou být právnické i fyzické osoby), kterému se tato publikace věnuje v kapitole o zastoupení podnikatele. Podnikatele ze zákona zastupují osoby, které jsou pověřeny určitou činností při provozu obchodního závodu, a to ve všech jednáních, k nimž při provozu obchodního závodu obvykle dochází.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193641
Osoby a jejich práva /
Vzájemné zastupování manželů Zvláštním institutem je zastupování v rodině. Především jde o zastoupení členem domácnosti, vzájemné zastupování manželů a zastoupení dítěte. V této kapitole se zaměříme na institut vzájemného zastupování manželů. V ideálním případě mají o veškerých záležitostech rodiny manželé rozhodovat společně nebo má jeden z manželů jednat vždy se souhlasem druhého manžela. Zákon však klade důraz na rozlišování, zda jde o rozhodování a jednání v běžných záležitostech či o záležitosti nikoli běžné. Obecně platí, že v běžných záležitostech je oprávněn jednat každý z manželů sám avšak s účinky pro oba manžele. Ze zákona má tedy manžel v běžných záležitostech právo zastupovat svého manžela bez dalšího. Jako příklady běžných záležitostí chápeme např. obstarávání běžných oprav v domácnosti, placení plynu a elektřiny, obstarávání osobních potřeb manželů, nákupy spotřebních předmětů, pokud mají přiměřený rozsah a hodnotu atd. Jako příklady záležitostí, které nejsou běžné, uveďme např. prodej nemovitosti, zastavení nemovitosti, darování nemovitosti nebo poskytnutí daru nikoli nepatrné hodnoty třetí osobě. Co se týče obstarávání běžných záležitostí, platí, že jednání jednoho manžela vůči třetím osobám zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně. To samé platí i v případě, pokud nejde o obstarávání v běžné záležitosti, ale manželé jednají společně nebo se vzájemným souhlasem. Pokud ale jedná manžel nad rámec běžných záležitostí rodiny a druhý manžel s takovým právním jednáním nesouhlasí, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání. Příklad Manželé spolu už několik let od uzavření manželství žijí v bytě, který je součástí společného jmění manželů. Manžel s manželkou se shodli, že v zájmu obou se o věci týkající se domácnosti bude starat ve většině případů manžel. Úhradou energií spotřebovaných při užívání bytu tak manžel zavazuje oba manžele společně a nerozdílně, neboť se jedná o výkon běžné záležitosti. Pokud by však manžel v rámci polepšení rodinnému rozpočtu chtěl uzavřít nájemní smlouvu tohoto bytu na dobu 10 let, byla by taková smlouva už nad rámec běžných záležitostí a manželka by se mohla dovolat neplatnosti této nájemní smlouvy. Existují ovšem výjimečné případy, ve kterých manžel zástupčí právo nemá. Jde například o situaci, kdy si jeden z manželů sám nepřeje, aby byl druhým manželem zastupován. Musí však řádně projevit tuto svoji vůli a zákon mu přiznává dva způsoby, jak se má v těchto případech postupovat. Zaprvé může manžel podat návrh na soud, aby zástupčí právo druhého manžela úplně zrušil. Zadruhé má manžel možnost vyjádřit nesouhlas se zastupováním své osoby. Taková vůle má být vyjádřena přesně tak, že manžel, který má být zastoupen, předem sdělí tomu, s nímž jeho manžel má v úmyslu právně jednat, že se zastoupením nesouhlasí a tento nesouhlas dá dotyčnému najevo. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193641
Nový občanský zákoník | Principy a základní pojmy
Právo manžela zastupovat manžel nemá ani tehdy, pokud manželé nežijí ve společné domácnosti a kdy mluvíme o tzv. faktické odluce. Jde o situaci, kdy jeden manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit. Pokud jsou tedy manželé v takovém statutu, zákon stanoví, že právní jednání jednoho manžela v záležitostech rodiny druhého manžela bez jeho souhlasu nikterak nezavazuje ani neopravňuje. V tomto případě se setkáváme se zákonnou úpravou rozdílnou od úpravy minulé, kde byla konstrukce opačná. Manžel žijící odděleně musel projevit nesouhlas, aby jej jednání druhého manžela nezavazovalo.
Zastoupení dítěte Rodiče mají za zákona povinnost a zároveň právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé. Zákon vychází ze zásady, že oba rodiče by měli zastupovat dítě společně, to znamená, že na všech jednáních, při kterých zastupují dítě, by mezi nimi měla panovat shoda. Samotný akt jednání pak může provést každý z rodičů samostatně. Pokud jedná jeden z rodičů v zastoupení dítěte vůči třetím osobám, je chráněna dobrá víra těchto osob tak, že zákon stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že rodič jedná se souhlasem druhého rodiče. Rodiče nemohou dítě zastupovat v případě, pokud by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti tzv. kolizního opatrovníka. Pokud by mezi rodiči docházelo k neshodám ohledně toho, který z rodičů bude dítě při právním jednání zastupovat, mohou o této sporné otázce nechat rozhodnout soud, který rozhodne o této otázce tak, aby to bylo v souladu se zájmy dítěte. Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou s odbornými znalostmi, popřípadě i s jinou vhodnou osobou. Dojde-li k popření otcovství, právní jednání učiněná mužem, o kterém se doposud mělo za to, že je otcem dítěte, v rámci zákonného zastupování zůstávají nedotčena. Specifickým institutem zastoupení dítěte je tzv. poručenství. Soud jmenuje dítěti poručníka tehdy, pokud zde není žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. Soud jmenuje dítěti poručníka neprodleně poté, kdy zjistí, že jde o dítě, jemuž je třeba poručníka jmenovat. Zemře-li poručník, ztratí-li schopnost nebo způsobilost poručenství vykonávat, anebo je své funkce zproštěn nebo z funkce odvolán a jiná osoba dosud nebyla do funkce poručníka jmenována, pak vykonává poručenství orgán sociálně-právní ochrany dětí, a to až do doby, kdy soud jmenuje poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193641