Nový občanský zákoník | Rodinné právo
můžeme zařadit do okruhu příbuzných, ale i o osobu, s níž dítě nepojí příbuzenství, ale jejich citový vztah je velmi silný. Osoba, která by podávala soudu návrh na úpravu styku s dítětem, by musela doložit, že citový vztah, který chová k dítěti, je oboustranný a není přechodný. Dalším předpokladem, aby soud navrhovateli vyhověl a upravil mu styk s dítětem, je proká‑ zání skutečnosti, že trvalé odloučení dítěte od jemu blízké osoby a nemožností se s touto osobou stýkat, způsobí dítěti újmu. Nutno zdůraznit, že obdobné právo na styk s příslušnou osobou má i dítě, a proto je možné, aby návrh na úpravu styku byl podán i orgánem sociálně právní ochrany dítěte jako opatrovníkem dítěte.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193639
Kapitola 9 Určování a popírání otcovství V oblasti určování a popírání otcovství nový občanský zákoník přináší některá zpřesnění a novinky. Zejména se doplňuje nová, tzv. jedenapůltá domněnka otcovství mající spojitost s umělým oplodněním ženy. Odstraňuje se kompetence nejvyššího státního zástupce podat v případě zmeškání popřené lhůty návrh na popření otcovství. Právo prominout uplynutí popěrné lhůty má za stanovených podmínek pouze soud. Prodlužuje se lhůta pro popření otcovství manželem matky na šest let od narození dítěte. Nový občanský zákoník se zcela vyhnul řešení problematiky náhradního mateřství.
i. Surogátní mateřství V České republice platí od nepaměti základní zásada, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila, a tuto zásadu vymezenou v § 50a zákona o rodině převzal do § 775 i nový občan‑ ský zákoník. Porod dítěte je tak jedinou relevantní skutečností pro určení mateřství. Žena, která dítě porodila, je přirozenou matkou, na rozdíl od matky právní, kterou je žena, jež si dítě osvojila. Z hlediska této zásadní premisy nejsou pochybnosti o tom, že dárkyně vajíček jako biologického materiálu není matkou. Často diskutovanou otázkou je problematika ná‑ hradního (surogátního) mateřství, které je legálně praktikováno v řadě jiných zemí, zejména na Ukrajině, v Kalifornii v USA, Indii, Anglii apod. Na internetu lze najít spoustu nabídek náhradního mateřství od žen, které už mají několik svých dětí a náhradní mateřství považují za zdroj své obživy.
Je ale v českých podmínkách náhradní mateřství legální? České právo náhradní mateřství neupravuje, tzn. že jej ani nezakazuje. Lapidárně řečeno, náhradní mateřství není nelegální. Pokud by se žena chtěla stát náhradní matkou za účelem zisku (někdy se používá také pojem „pronájem dělohy“), tedy za odměnu, by svěřila dítě do moci jiného za účelem adopce, jednalo by se o trestný čin. Toto jednání je totiž popsáno v § 169 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník jako skutková podstata trestného činu svěření dítěte do moci jiného. O jinou situaci samozřejmě půjde tehdy, když biologičtí rodiče uhradí náhradní matce náklady spojené s těhotenstvím a porodem, např. výdaje za těhotenské oděvy, vitamíny a potravní doplňky, ušlou mzdu a podobně. Co to vůbec je surogátní (nebo také surogační) matka? Jde o ženu, která vstupuje do vztahu muže a ženy, kteří jsou biologickými rodiči dítěte. Tato žena projeví souhlas s tím, aby jí bylo 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193639
Nový občanský zákoník | Rodinné právo
do dělohy zavedeno oplodněné vajíčko jiné ženy s tím, že úkolem surogátní matky je dítě tzv. donosit a porodit a posléze se vzdát rodičovských práv k tomuto dítěti. Aby bylo možno zapsat do rodného listu dítěte jeho skutečné (tj. biologické) rodiče, musí dojít k osvojení dítěte jeho vlastními přirozenými rodiči (cestou přímého osvojení na základě souhlasu náhradní matky a jejího případného manžela). Další možný postup je vhodný pouze v případě, že náhradní matka není vdaná a naproti tomu biologičtí rodiče jsou manželé. Při něm nejprve souhlasným prohlášením otce učiněným společně s náhradní matkou dojde k určení otcovství a následně už může biologická matka dítě osvojit (se souhlasem náhradní matky cestou tzv. nepravého osvojení). Pokud by biologičtí rodiče nebyli manžely, nelze celý proces úspěšně uzavřít (ani prvním ani druhým naznačeným postupem). Jeden z rodičů (v prvním případě ten biologický rodič, který není žadatelem o osvojení, ve druhém případě biologická matka) vždy zůstane z pohledu práva vůči dítěti cizí osobou. Roli náhradní matky často realizují příbuzné žen, které mají zdravotní problém a nemohou přirozenou cestou donosit zdravé dítě. Náhradní matkou může být sestra, matka, švagrová apod. zdravotně handicapované ženy, ale i cizí osoba. Nutno si však uvědomit, že jde o velký hazard s city a že vše může mít ve výsledku jiné právní konsekvence, než jaké byly na začátku očekávány. To, co se zdá na začátku snadné, nemusí dobře skončit. Je nepochybné, že žena, která sice není biologickou matkou, ale která plod nosí ve svém těle po dobu devíti měsíců, se zákonitě hormonálně promění. Nelze mít tedy očekávání, že se rozhodnutí surogátní matky předat narozené dítě matce biologické, nemůže po porodu dítěte změnit. Nelze eliminovat mateřský pud jako přirozený a ženám zakódovaný cit. U většiny žen dojde během těhotenství, nejpozději po porodu dítěte k absolutní změně myšlení. Surogátní matka si po narození dítěte může vše rozmyslet a odmítnout se fyzicky i právně vzdát dítěte. V případě, že je náhradní matka vybrána v rámci rodiny, může dojít při nenaplnění původního očekávání k rozpadu rodinných vztahů. Právně nejde nijak ošetřit povinnost surogátní matky odevzdat narozené dítě jeho rodičům. Bez ohledu na uzavření sebelepší písemné smlouvy není vymahatelné, aby se surogátní matka po porodu dítěte vzdala a předala jej k adopci jeho biologickým rodičům. Z právního hlediska je matkou vždy žena, která dítě porodila, a proto rozhodne‑li si surogátní matka dítě ponechat, má právo na výživné od otce dítěte. S ohledem na chybějící právní úpravu se tedy objevují úskalí, jak pro biologické rodiče, tak pro náhradní matku. Dojde‑li v průběhu těhotenství k rozpadu vztahu biologických rodičů, k úmrtí jednoho z nich či obou, nebo nastanou jiné závažné okolnosti, kvůli kterým se nebudou chtít nebo moci stát osvojiteli, zůstane dítě náhradní matce a ta bude z pohledu práva jeho matkou se všemi právy a povinnostmi rodiče. Na straně druhé se může stát, že se u náhradní matky vytvoří k dítěti silné citové pouto a ona odmítne dát souhlas s osvojením. Lze si v této situaci rovněž představit řadu velmi emočně vypjatých a z hlediska eti‑ ky komplikovaných situací, kdy bude např. v průběhu těhotenství zjištěno závažné postižení dítěte a náhradní matka se rozhodne podstoupit potrat proti vůli biologických rodičů, či naopak biologičtí rodiče odmítnou přijmout dítě s postižením. Jakákoli dohoda předem 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193639