1 8
Vývoj poznávání, prožívání a jednání člověka vyhaslosti, ztráta elánu. Termín „klimakterická ženská“ slouží někdy i jako nadávka. Vyjadřuje laickou představu přechodu jako období, v němž se výrazně negativním způsobem změní ženská psychika i zevnějšek, roste nervozita, předrážděnost, neschopnost sebeovládání. Lidé však stárnou různým tempem. Pacovský (1994) hovoří o funkčním věku. Padesátník může mít mozek „pětatřicetiletý“, ledviny „šedesátileté“, srdce a cévy „sedmdesátileté“. Často se uvádí, že člověk je tak starý, jak starý je jeho cévní systém. Funkční věk zahrnuje i duševní výkonnost, svěžest a práceschopnost. Funkční věk je tedy vícedimenzionální, protože sám proces stárnutí je nestejnoměrný. Stárnutí neznamená jen prostý úpadek organizmu. Starý organizmus v něčem funguje jinak než mladý. Dovede se zbavovat některých látek např. potem, které mladý organizmus takto vyloučit nedovede. Stárnutí spočívá také v účelné přestavbě organizmu. Profesní dráha v období starší dospělosti je postupným uzavíráním profesní kariéry. Člověk svou celoživotní profesní roli určitým způsobem bilancuje. Jeho názor nezávisí vždy na aktuální situaci, ale formoval se v průběhu značné části jeho života pod vlivem různých společenských a skupinových hodnot a vlastních specifických zkušeností. Vyzrálý postoj se projevuje nadhledem, omezením ambicí, tendencí šetřit vlastní síly a přistupovat k práci bez napětí. Postoj k profesi je ovlivňován velmi výrazně charakterem práce. Převážně fyzické pracovní činnosti jsou v této fázi vývoje jednoznačně v poklesu. Starší dělníci nemohou konkurovat mladším, protože jejich výkonnost postupně ubývá. V této souvislosti se zvyšuje riziko ztráty zaměstnání. Finanční ohodnocení stagnuje, nebo se dokonce zhoršuje. Práce založená převážně na intelektuální činnosti může v této době naopak dosahovat svého vrcholu, což je spojeno s lepším finančním ohodnocením i vyšší sociální prestiží. Příkladem mohou být lékaři internisté, vysokoškolští učitelé, politici, spisovatelé, historici, filozofové. Lidé, kteří si zvolili spíše prakticky zaměřenou manuální práci, nejsou v dospělosti v rámci své profese nuceni samostatně řešit nové a intelektuálně náročné problémy. Akceptují hotové způsoby řešení. Profesní role tak zpravidla ovlivňuje celkový postoj k řešení problémů i sebehodnocení, tj. důvěru ve vlastní schopnosti. Tento postoj nemusí vždy odpovídat reálným možnostem člověka. Lidé, kteří se neradi učili čemukoliv novému, mívají z nových metod strach, a to hlavně proto, že nemají dostatečnou sebedůvěru. Starší člověk se více identifikuje s prostředím, ve kterém žije. Důležité jsou pro něj i vztahy se spolupracovníky. Starší zaměstnanci dávají přednost klidné práci, která není prestižní ani lukrativní, kde však mají zajištěnou pohodu a jistotu trvání zaměstnání. Usilují o potvrzení své sebehodnoty ve smyslu důrazu na spolehlivost, stabilní výkonnost a zkušenosti. Vědí, že se nemohou srovnávat s mladými, a proto vlastní sebeúcta v zaměstnání bývá v době před důchodem ohrožena ve větší míře než dříve. Pro staršího člověka je víc než úspěch důležité, jak dlouho bude ještě schopen pracovat. Jeho představa budoucnosti je spojena s odchodem do důchodu. V době stárnutí se mění zaměření i pojetí generativity. Stárnoucí člověk si uvědomuje pomíjivost úspěchů. Lidem jde v tomto věku více o hodnoty, které by přesahovaly jejich život. V profesní roli se generativita projevuje v předávání zkušeností další generaci. K přibližující se šedesátce musí zpracovat člověk novou životní situaci, a to odchod do důchodu. Patřily jsme mezi země s nejnižší dobou důchodového věku. Pro mnoho mužů byla představa odchodu do důchodu těžko přijatelná. Člověk ztrácí svou společenskou pozici danou příslušností k určité profesní skupině a musí se vyrovnat i s pod98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193443