Privatizace bezpečnosti: České a zahraniční zkušenosti
konfliktu. Thowars vyvolaly konflikty s jak prokaddáfisty, tak i mezi sebou navzájem. Těžce vyzbrojené thowars se dopouštěly svévolných protiprávních aktů: kontrolovaly strategická místa v celém Tripolisu, vybíraly výpalné na křižovatkách za projetí, zadržovaly tisíce osob (odhad OSN hovořil o zhruba 8 500 lidí umístěných v šedesáti zařízeních po celé Libyi), o kterých jsou přesvědčeny, že spolupracovaly s Kaddáfího režimem. V detenčních centrech, mimo kontrolu libyjské vlády, thowars své oběti mučily. Řáděním thowars byly postiženy celé kmeny. Jednalo se o desítky tisíc osob.172 Roztříštěností thowars do stovek milic absentoval jakýkoliv koordinační aparát pro vyjednávání s ustavující se mocí. Když už k určité spolupráci mezi veliteli milicí došlo, jednalo se vždy jen o regionální skupiny. Řešením dané situace tak spočívalo v integraci thowars do systému regulérní armády. Finálně mělo být inkorporováno 200 000 mužů. Vstup do armády byl podmíněn rezignací bývalých povstalců na politické ambice a složením zbraní. Proto tato tranzice neprobíhala úspěšně. Jedinou silou a politickým vlivem bylo pro thowars držení zbraní; dalo se proto očekávat, že zbraně nesloží minimálně do doby, než bude utvořena vláda dle jejich představ. Do té doby (volby do dvousetčlenného Ústavodárného shromáždění jsou plánovány na červen 2012) budou vystupovat s politickými požadavky. Tím i možnost řešení problematiky detenčních zařízení a ozbrojených incidentů bude velmi omezená.173 Další komplikace pro vývoj země spočívala v riziku, že na pozadí slabého státu by mohlo dojít k islamizaci země, a dokonce k vytvoření zázemí pro islámské fundamentalisty. Dokladem toho budiž skutečnost, že al-Káida podněcovala AQMI k aktivitám v Libyi. Několik teroristů bylo již na místě se snahou zahájit extremistickou činnost. Jejich pozice však byla složitá. Celkově oslabená al-Káida dorazila zjevně v nepravý čas na nepravé místo. Její ideologie nesouzněla s duchem povstání a ideály arabského jara zasažená a diktatury zba172
173
Christophe Hyad, “Libye, année zéro.” Le Monde http://www.lemonde.fr/idees/article/2012/01/25/libye-annee-zero_1634251_3232.html#ens_id=1481986 (citováno 2. 3. 2012). Ian Black, “Libyan militias accused of torture.” The Guardian http://www.guardian.co.uk/ world/2012/jan/26/libya-militia-accused-torture (citováno 27. 2. 2012).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193398
Působení soukromých aktérů: Případová studie libyjského povstání 2011
vená libyjská populace ji neakceptovala. Každopádně aktivity al-Káidy v Libyi zůstávají pod dohledem tajných služeb západních zemí.174 Na druhé straně vliv místních islamistů na libyjskou společnost by mohl tento stav zvrátit. Tomu nahrává i situace, kdy islamisté byli znovuvyzbrojováni zbraněmi, které se podařilo v rámci odzbrojení populace shromáždit. Podíl na tom nese Katar.175
Závěr Kaddáfího bezpečnostní strategie – od rozkolu v Radě revolučního vedení nedůvěřoval vlastním lidem (rozuměj Arabům) – spočívala na spoléhání se na neformální subjekty nelibyjského původu. Využil toho, že tyto paralelní silové struktury neměly žádný vztah k libyjské (arabské) identitě, využil naprostého odcizení ze strany žoldnéřů vůči libyjským občanům v rovině osobních a kulturních vazeb, a závislostí (části) těchto entit na jeho režimu v nich získal nástroj, který masivně využíval k upevnění moci. Pokud uvažujeme o účasti militantních nestátních aktérů libyjského původu na Kaddáfího straně, případová studie ukázala jejich omezenou participaci. Jestliže se už libyjští občané zapojili do akcí žoldnéřů, jednalo se o naturalizované osoby afrického (nelibyjského) původu hovořící africkými jazyky a francouzsky, nikoliv však arabsky a o příslušníky libyjských kmenů věrných Kaddáfímu (zde ovšem vystávají dvě otázky: nakolik se jedná o kmeny s libyjskou nacionální identitou a nakolik můžeme osoby žijící v tribální struktuře považovat za občany identifikované s libyjskou státní identitou). Z toho je implicitně vyvoditelné, že běžní libyjští občané (civilisté) do bojů na
174
175
Le Monde, “Washington s’inquiète de la campagne de recrutement d’Al-Qaida en Libye.” http://www.lemonde.fr/libye/article/2011/12/31/washington-s-inquiete-de-la-campagne-de-recrutement-d-al-qaida-en-libye_1624558_1496980.html#ens_id=1481986 (citováno 2. 3. 2012). Maghreb Emergent, “Le CNT divisé sur le rôle du Qatar en Libye.” http://www.maghrebemergent.info/actualite/maghrebine/6111-le-cnt-divise-sur-le-role-du-qatar-en-libye.html (citováno 2. 3. 2012).
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193398
Privatizace bezpečnosti: České a zahraniční zkušenosti
straně Kaddáfího přímo nezasáhli. Působili buď v řadách povstalců, nebo tvořili nebojující složku populace. Někteří militantní nestátní aktéři zapojení do libyjského povstání mají podíl i na hrozbách, které se mohou s určitým zpožděním projevit v podobě vypuknutí/prohloubení dalších ozbrojených konfliktů. Řada dalších bývalých příslušníků Kaddáfího jednotek je bezprizorní, uprchlá z Libye, vyzbrojená. Tudíž „recyklovaná k dalšímu použití“. Bezpečnostní situaci v saharsko-sahelské Africe neprospívá ani fakt, že spolu s militanty se do Čadu, Mauretánie, Nigeru dostalo obrovské množství a zbraní a munice z libyjských skladišť.176 Využití tohoto lidského i materiálního potenciálu ze strany AQMI, Boko Haram nebo al-Šabáb se přímo nabízí. Zároveň je markantní, že konflikt přitáhl celou plejádu militantních nestátních aktérů. Jejich angažmá probíhalo bez kontroly občanské společnosti, proti které naopak jich působení směřovalo. Odehrávalo se rovněž mimo kontrolu mezinárodního společenství, které je působením takovýchto aktérů implicitně ohrožováno. Na příkladu libyjského povstání je patrné, že pokud doposud byly za podhoubí pro angažmá těchto aktérů považovány zvláště rozpadlé státy, nyní se ukazuje, že stejnou hrozbou jsou i autoritativní režimy, které proti svému obyvatelstvu mohou nasazovat militantní nestátní aktéry. Z toho vyplývá přímé spojení mezi nedemokratickými státy a násilnými militantními nestátními aktéry. Pro mezinárodní společenství by z toho měla plynout potřeba nejen korekce chování těchto aktérů, ale rovněž korekce státních aktérů, kteří vytvářejí podmínky pro jejich působení. Nebude-li nedemokratických režimů (a rozpadlých států), nebude místa ani pro působení těchto násilných nestátních aktérů. Jak vidno, další úvahy k přemýšlení o R2P před mezinárodním společenstvím právě vyvstávají. Zároveň je nutné zdůraznit, že i participace demokratických režimů v souvislosti s účastí privátních a bezpečnostních firem není pozadu a tzv. termín war profiteering bude do budoucna stále aktuálnějším. Závěrem lze říci, že případová studie ukázala, že někteří 176
Christophe Châtelot, “Mahamadou Issoufou: ‘La situation au Mali nous préoccupe beaucoup’.” Le Monde, http://www.lemonde.fr/afrique/article/2012/02/14/mahamadou-issoufou-la-situation-au-mali-nous-preoccupe-beaucoup_1643250_3212.html (citováno 2. 3. 2012).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193398