DEN DVACÁTÝ SEDMÝ Ovládání pohybu se zlepšuje. Za pomoci obou rukou už se teď dokážu tak jako vrtět na zadku a pohybovat se více méně ve směru, jaký zamýšlím. Snadné to není, elegantní už vůbec ne, ale zatím se toho přidržím. Příležitosti k lumpárnám budou velice omezené, dokud se nedokážu pořádně pohybovat.
DEN DVACÁTÝ OSMÝ Tak dneska už se mi dokonce povedlo přesunout se po pokoji tak daleko, že jsem zatáhl za drát od stolní lampy a křachl jí o zem. Stojan se bohužel nepřerazil, ale utěšoval jsem se představou, že aspoň žárovka to má spočítané. Jako správný blbec jsem zůstal na fleku, hned vedle lampy, takže když přiběhla do pokoje Ona, okamžitě viděla, co se stalo. Vysvětlila mi, že jsem ošklivé miminko, postavila lampu na stůl a vyzkoušela vypínač. Je to k vzteku, lampa se rozsvítila.
DEN DVACÁTÝ DEVÁTÝ Dnes ráno daleko úspěšnější ničivý zásah. Na pohovce v obýváku se vyvalovala kočka a já se pomalu jako červ sunul ke stolku. Na něm skleněná váza s kytkami. Když jsem dospěl ke stolu, popadl jsem ho za jednu nohu a začal jím zuřivě třást. Chvíli ta operace trvala, ale nakonec se váza centimetřík po centimetříku začala sunout po stole, až konečně sletěla. Ozval se krajně uspokojivý třesk rozbíjeného skla a po koberci se rozlilo jezero vody. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193300