„Takže si budete mít o čem povídat.“ „Přišel tam rok po mně. Moc dobře jsem ho neznal.“ „Měl jsi mu to připomenout.“ „Taky jsem se k tomu chystal. Jenže tohle Norman Wilfred není.“ „Jak to že ne?“ „Tenhle chlápek ne. Rozhodně ne.“ „Chceš říct, že je to jiný Norman Wilfred?“ „Ne, je to ten samý. Díval jsem se, co o něm píšou v naší brožuře.“ „Takže je to on?“ „Je, ale není.“ „To je divné.“ „Taky si myslím.“ Chvíli počkal, protože paní Chaileyová se zastavila, aby si přivoněla k převislé větvičce tmavomodrého květu. „Voní božsky!“ „Božsky.“ Kráčeli dál. „Povíš to někomu?“ zeptala se paní Chaileyová. „Nevím. Co myslíš? Je to na pováženou. Nechci vyvolat nějakou mrzutost.“ Paní Chaileyová znovu zůstala stát, aby pohladila kočku, která vylezla z křoví. „Možná je lepší do toho moc nešťourat,“ řekla. „Zvlášť když já taky nejsem paní Chaileyová.“ „Máš pravdu.“ Zastavil se a rozhlédl. Paní Chaileyová se také zastavila a podívala se na něj. „No ne?“ prohodila. Pan Chailey ji vzal za ruku a políbil ji. Usmála se na něj. „A ty taky nejsi vždycky pan Chailey.“ „Mlč, lásko,“ řekl pan Chailey. „O tom ty nic nevíš.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193019
21.
Ve vile Empedoklés, stojící vysoko na svahu, seděl za věčně zavřenými okenicemi a věčně zataženými závěsy na podlaze se zkříženýma nohama a v modlitebním šálu zahalený Christian Schneck, ředitel nadace. Zplihlé šediny mu splývaly na ramena. Obličej, osvětlený pouze barevnými lampičkami na nízkém stolku uprostřed asketicky prázdného pokoje, měl vrásčitý a vychrtlý. Mlčky a bez pohnutí poslouchal, co mu jeho pomocník Eric Felt vykládá o přednášejícím. „Má hřívu blond vlasů,“ říkal Eric Felt. „Odhrnuje si je z očí a usmívá se. Pořád se usmívá. Takový ten typ vědce, co vystupuje v televizi. Celebrita. Popularizátor. Jakou roli hraje ve fyzice Bůh? Podobné otázky. Žertíky. Paradoxy. Rádobyhluboké myšlenky. Přesně ten typ podvodníka, jakého si dokáže vybrat Nikki Hooková.“ Eric Felt nebyl jen Christianův pomocník. Byl i jeho společník a důvěrník. Spojenec v boji, jak zabránit Nikki, aby ničila všechno, zač Christian bojoval od chvíle, kdy převzal vládu od Dietera: za náležitou evropskou intelektuální úroveň, za vážnost, jakou vždy mlčky zosobňoval. Jelikož Christian v současné době nemluvil, bylo na Ericu Feltovi, aby 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193019
do světa tlumočil jeho starosti, tak jak se mu jevily. A jelikož Christian ze svého pokoje už nevycházel, zastupoval Eric i jeho oči a uši, nejen jeho hlas. Dnes číhal nepovšimnut za skupinou hostů obklopujících doktora Wilfreda, protože věděl, jak Christiana zneklidňuje, koho Nikki vybrala. Svědčilo možná o působivém šarmu doktora Wilfreda, že Erica si nikdo nepovšiml, ačkoliv se na lidi vydouval přímo neomaleně. Vydouval se částečně z rozhořčení a také vinou sedavého života, jaký s Christianem u Empedokla vedli. Je těžké vydouvat se nenápadně, zvlášť když na to jdete jako Eric v tričku švestkové barvy a oranžových tříčtvrtečních kalhotách. Když hovořil s Christianem, vydouval se mnohem méně, jelikož sám přitom také seděl se zkříženýma nohama na podlaze, skloněný kupředu, aby ulehčil páteři. Vůči Christianovi neprojevoval rozhořčení, ale úctu. Christian trpěl a své utrpení přemohl. Utrpení a přemáhání se ve zvětralém vápenci jeho tváře zapsaly hlubokými rýhami. Kdysi mnohé dokázal. Teď pokročil dál. Co kdysi dokázal? To si už nikdo nedokázal vybavit, dokonce ani Eric. Tak daleko pokročil. „Další Brit, přirozeně, ten doktor Wilfred,“ řekl Eric. „Hemží se jich tu plno. To má na svědomí ta Nikki Hooková! Všecko, co jsi kdy prosazoval, se anglosaxuje! Trivializuje! Ironizuje!“ Eric věděl o Britech první poslední. Sám k nim patřil. „Snažím se ze všech sil, Christiane,“ říkal. „Ale bez pomoci to nedokážu. Nikki Hooková zatíná všude drápy. Paní Topplerová jí zobe z ruky. A minulý týden jsem viděl, jak se baví s panem Papadopuluem. Má něco za lubem.“ Celá budoucnost nadace byla ohrožena. Dieter nadaci vybudoval do nynější podoby a Christian, Dieterův společník a osobní pomocník, byl logicky jeho vyvoleným nástupcem. Když se Dieter po létech odříkání a oddané práce tiše vytratil a v souladu se svou zvláštní osobní vírou spočinul 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193019