DOSS ALTO –
MÝTUS A SKUTEČNOST
pak divu, že v Masarykově republice početní legionáři přilnuli či dokonce vstupovali do čs. fašistických organizací. Za tento hold se jim ale „kmotr“ Mussolini odvděčil tím, že se po dvaceti letech postavil vedle Adolfa Hitlera jako osnovatel Mnichovské dohody. K agonii Československa se tehdy mimo jiné připojil slovy, že národ, který se neumí uhájit, si svou samostatnost nezaslouží. Vyberme ještě jeden postřeh, týkající se Doss Alta. Této události, považované dodnes za největší bitvu Čechoslováků na italské frontě 1918, věnuje V. Hanzal, důstojník čs. legie v Itálii, ve své rozsáhlé souhrnné práci o bojové činnosti italských legií, pouhé dvě zmínky o dvou větách. V přehledném výčtu míst bojů čs. vojáků na italské frontě (Val Bella, Cima tre Pezzi, Val de Concei, Monte Asolone, Montello, Piava) střet o Doss Alto ani neuvádí.140 V žádném případě to nemohla být neznalost autora či výpadek v jeho pečlivě psané knize. Lze to spíše považovat za poznání, že tato epizoda znamenala nevýznamnou šarvátku, jejíž velikost se zrodila až v rukou propagandy a Hanzal přenechal její podání politikům. Připusťme, že legenda o bitvě na Doss Altu sehrála svou roli při procesu italského uznání čs. státní samostatnosti a prozatímní vlády. Oficiálně (ač dosud ještě váhavě) se tak stalo 24. 10. 1918, tedy až poté, co čs. republiku uznaly ostatní mocnosti Dohody a USA, a pouhé čtyři dni před vyhlášením samostatnosti v Praze. V současnosti již adorační smysl této epizody dávno vyšuměl. Při současném zakládání milníků české vojenské historie či nových tradic by se mělo toto úsilí, co do bojů Čechů a Slováků na italské frontě v letech 1915–1918, ubírat především cestou věcného poznání.
140
Hanzal, V.: S výzvědčíky od švýcarských ledovců až po moře Adriatické, Praha 1946, s. 63, 338–339.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192974