3
Ošetřovatelství II konzumační (dosažení cílového podnětu) a fáze saturační (nasycení dosaženým podnětem). V averzivním chování se však jako východisko uplatňuje tendence k vyhnutí se averzivnímu podnětu, dále únik a poslední fází je ulehčení, jestliže se podařilo averzivnímu podnětu vyhnout. Campbell (1973) zdůrazňuje tendence jedince k vyhledávání slasti a vyhýbání se strasti jako biologicky podmíněnou funkci, která je pro život individua nezbytná. Vzhledem k fylogenetickému vývoji člověka však došlo ke vzdalování se jeho přírodní podstatě, takže dnes již neplatí, že co je příjemné, je taky biologicky užitečné a naopak.
3.3.1
Faktory ovlivňující uspokojování potřeb
Způsob uspokojování potřeb je ovlivněn řadou faktorů. K těmto faktorům náleží: ■■ Individualita jedince. Jedná se zejména o osobnostní charakteristiky jedince. Způsob prožívání a následně uspokojování potřeb ovlivňuje temperament osobnosti, individuální zvláštnosti citů, jako je citová dráždivost, citová labilita, citová zralost apod. Dále volní vlastnosti jedince a další osobnostní charakteristiky. ■■ Vývojové stadium člověka. Dítě se ve svém osobnostním rozvoji postupně vymaňuje z plné závislosti na nižších potřebách, elementárnějších, spjatých s jeho výchozím pudovým založením a plnou odkázaností na péči ze strany druhých a vyvíjejí se potřeby vyšší, vyjadřující více jeho autonomii a svébytnost (Helus, 2004). Okamžitou potřebou novorozence po narození je potřeba kyslíku a potřeba tepla. Postupně navazují další biologické potřeby, potřeby psychické a sociální, které se prolínají. V dětství stejně jako ve stáří může být rozpoznání potřeb pro pečující osoby problematické. Na způsob saturace potřeb mají vliv i involuční změny provázející vyšší věková období. ■■ Kultura. Vliv kultury se projevuje v tom, že příslušníkům vtiskuje vzorce uspokojování potřeb (např. způsob namlouvání), ale i v tom, že některé projevy potřeb potlačuje (např. agresivní chování ve společnosti), jiné zdůrazňuje (potřeba výkonu). ■■ Rodina. Potřeby dítěte zabezpečuje především rodina, jejímž úkolem je dbát o základní životní potřeby a ochranu zdraví a současně i o rozvoj schopností a zájmů dítěte. Funkční rodina přirozenými projevy citové náklonnosti, citlivým přístupem k problémům dítě98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192903
Člověk, jeho motivace a potřeby
3
te vytváří pro ně zázemí a buduje pocity bezpečí a jistoty. Rodinné zázemí a podpora blízkých však ovlivňuje způsob uspokojování potřeb i v dospělosti včetně stáří. ■■ Onemocnění. Prožívání neuspořených potřeb a následné uspokojování ovlivňuje ráz onemocnění (akutní, chronické), způsob léčby (farmakoterapie, invazivní zásahy ad.), přítomnost bolesti, hospitalizace, omezení pohybu apod. Onemocněním mohou vzniknout potřeby nové (např. deficit vědomostí a zručností). K dalším faktorům, které mohou modifikovat nejen vnímání potřeb, ale i jejich saturaci ve zdraví i nemoci, náleží životní styl, schopnost adaptace na stres, faktory prostředí, pohlaví apod. ■■ Chování – uspokojování člověka je ovládáno zejména dvěma principy. Jsou to principy udržování a obnovování psychické rovnováhy (princip psychického ekvilibria) a princip hédonizmu (dosahování příjemného a vyhýbání se nepříjemnému). Psychické ekvilibrium je přirovnáváno k principu zachovávání homeostázy, kterou má organizmus tendenci zachovávat. Homeostáza má ale charakter statický (návrat ke stále stejnému stavu) na rozdíl od ekvilibria, které má charakter dynamický (psychická rovnováha se během vývoje jedince, v souvislosti s cítěním, chtěním mění). Nejsilnější uspokojení (pocit úspěchu, blaha, štěstí) prožívá člověk z tzv. evalvace (zvyšování hodnoty) vlastního ega, zejména ví-li o tom jeho okolí a je-li odezva na jeho úspěchy kladná hlavně u těch osob, na kterých mu záleží a které mu následně projevují obdiv, úctu, lásku, přízeň, souhlas (Nakonečný, 1997).
3.4
Potřeby dítěte
Dítě je lidskou bytostí procházející životní etapou dětství. Všechny děti, ať zdravé či nemocné, mají většinu tělesných i psychických potřeb společných. Tyto základní potřeby musí být naplňovány, aby děti mohly prospívat a vyvíjet se podle svých nejlepších možností. Podle řady psychologů hraje klíčovou úlohu ve vývoji dítěte několik prvních let života, protože se v žádném životním období člověk již nevyvíjí a nemění tak rychle. V žádném jiném období není člověk již tak závislý na rodičích jako v raném dětství. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192903
3
Ošetřovatelství II Podle Allena a Marotze (2002) lze základní potřeby dětí rozdělit na tělesné, psychické, učení, úcty a sebevědomí. K tělesným potřebám náleží potřeba: ■■ Přístřeší a ochrana ■■ Výživné jídlo přiměřené věku ■■ Teplo a přiměřené ošacení ■■ Preventivní zdravotní a zubní péče, v případě potřeby léčba tělesných a psychických potíží ■■ Čistota ■■ Odpočinek K psychickým potřebám náleží: ■■ Láska a důslednost – výchovná péče rodičů či opatrovníků, na které se může dítě spolehnout, že jsou tu „pro něj“ ■■ Bezpečí a důvěra – důvěrně známé prostředí a přítomnost rodičů či opatrovníků, kteří spolehlivě reagují na potřeby dítěte ■■ Reciproční výměna – od nejranějšího dětství se dítě setkává s dáváním a braním ve vzájemných vztazích, a tím se v něm posiluje schopnost citlivě vnímat a reagovat ■■ Správné očekávání dospělých, co dítě na daném vývojovém stupni dokáže zvládnout a co ještě ne ■■ Přijímání kulturních, etických či vývojových odlišností, kterými se dané dítě vyznačuje, a kladný přístup k těmto odlišnostem Potřeba učit se: ■■ V raném věku je učení hra, ke které by dítě mělo mít přístup dle chuti. ■■ Přístup k adekvátním zkušenostem a hracím materiálům tak, aby nebylo přehlceno a odpovídalo jeho schopnostem. ■■ Umožnit dítěti dělat v učení chyby bez vyčítání ■■ Získávat komunikační dovednosti ■■ Potřeba vzoru chování Potřeba úcty a sebevědomí: ■■ Vstřícné a vlídné prostředí, v němž je dítě povzbuzováno a jeho snaha je oceňována ■■ Ocenění jakéhokoliv i drobného úspěchu (drobné neúspěchy je možno i přehlédnout) ■■ Ocenění i části komplexního úkolu, jež dítě zvládlo ■■ Podpora kladného sebehodnocení 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192903