98 / dítě s mentálním postižením ve škole
Jednotlivé znaky jsou podle vzrůstající abstrakce jejich významu a náročnosti na pohybovou koordinaci při jejich provedení uspořádány do osmi základních etap, devátou etapu slovníku tvoří přídatný slovník vycházející z individuálních potřeb konkrétního jedince, obsahující 35–40 slov. Aplikace Makatonu do praxe je spojena se znakováním tzv. klíčových slov ve větě, přičemž gesta jsou doprovázena rytmizovanou mluvenou řečí, mimickými prvky, modulací řeči a demonstrací symbolů. U malých dětí s mentálním postižením je užití Makatonu často kombinováno s využitím obrázků, fotografií nebo i piktogramů. Ty mají gesta konkretizovat a zajistit porozumění jejich obsahu. Pedagogové participující na edukaci dětí s mentálním postižením si mohou symboly a znaky osvojit podle příručky Makatonu (Language Programm Manual), popřípadě v rámci kurzu, jenž je u nás lektorován jedinou certifikovanou lektorkou v České republice, Mgr. Lucií Laudovou z SPC pro děti s vadami řeči (Tyršova 13, Praha 2). Všechny osoby, které přicházejí s uživateli Makatonu do styku, by měly být s tímto systémem seznámeny, aby i ony mohly podpořit jeho efektivní využití v každodenním životě dítěte s mentálním postižením, tj. v edukaci i při volno časových aktivitách. (Bendová in Ludíková (ed.) 2008) Znak do řeči Znak do řeči lze prezentovat jako doplněk řeči určený pro jedince s narušenou expresivní složkou řeči. Jedná se zejména o děti a mládež s mentálním postižením a s centrálním narušením motoriky (např. DMO). Jednotlivá gesta Znaku do řeči jsou velmi jednoduchá a ilustrativní, respektující individuálně sníženou úroveň motorických, vizuálních i kognitivních funkcí jejich uživatelů. (Kubová a kol., 1999) Pro užití Znaku do řeči (ale i Makatonu) je nutné vymezit a respektovat základní pravidla: • • • • • • • •
dospělý (komunikátor) provází svoji řeč gestem; slovo i posunek probíhají současně; dospělý mluví až tehdy, když se na něj dítě podívá; doporučená vzdálenost mezi komunikujícími je 50 cm až 2 m; obsah posunku je podpořen mimikou; dospělý povzbuzuje dítě k napodobení gesta; nedaří-li se dítěti gesto napodobit, dospělý mu vede ruku; dospělý a dítě zpočátku gestikulují jen v určité situaci;
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192901
specifika komunikace dětí s mentálním postižením / 99
• na každé gesto, které dítě provede, dospělý přiměřeně reaguje; • znaky sledují rytmus řeči; • výběr posunků a jejich adaptace musí být ovlivněna motorickými, senzorickými a mentálními schopnostmi dítěte, jakož i jeho zájmy a individuálními potřebami; • gesta postupně zařazujeme do všech denních aktivit dítěte; • v momentě, kdy dojde k náhradě gesta řečí, není nutné trvat na jeho užití v mluvním aktu. (Janovcová, 2003) Cílem užívání Znaku do řeči je usnadnění a podpora rozvoje verbálního projevu s využitím gest a přechodem k řeči mluvené. Za sekundární cíle můžeme považovat rozvoj jemné motoriky, smyslu pro rytmus, schopnost imitace a koordinace pohybů. (Kubová a kol., 1999) Využití speciálních počítačových programů a pomůcek pro AAK V oblasti AAK je vhodné využívat speciální počítačové programy, které nám umožní pro děti s mentálním postižením vytvářet komunikační symboly (např. v podobě izolovaných fotografií, obrázků, piktogramů) a tvořit z nich tematicky uspořádané komunikační tabulky. Z těchto programů, které slouží k tomuto účelu, uveďme alespoň programy Altík a Boardmaker. K procvičení práce se symboly lze pak využít například program Altíkův slovník, Altíkovy úkoly, Piktogramy. Dětem s mentálním postižením komunikujícím prostřednictvím AAK můžeme komunikaci s využitím statických symbolů (tj. fotografií, obrázků a piktogramů) usnadnit tím, že je umístíme do elektronického zařízení s hlasovým výstupem. Děti s mentálním postižením, byť například verbálně vůbec nekomunikují, tak získávají zpětnou sluchovou vazbu, jež je důležitá pro rozvoj vnitřní řeči jedince a jeho symbolického myšlení. Mezi takové pomůcky patří komunikátory a počítač. Mnohým dětem s mentálním postižením je navíc třeba ovládání počítače usnadnit užitím speciálně upravené myši, klávesnice, obrazovky atp. (Zikl a kol., 2011) Komunikace je základním předpokladem pro uplatnění člověka ve společnosti. U jedinců s mentálním postižením bývá komunikační schopnost často těžce narušena. V důsledku narušení komunikační schopnosti, bez volby vhodné logopedické – speciálně pedagogické – intervence dochází zpravidla ke vzniku komunikačního deficitu. Možnost, jak tento deficit zcela či částečně vy-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192901
100 / dítě s mentálním postižením ve škole
loučit, přináší systémy alternativní a augmentativní komunikace. Tyto systémy umožňují jedincům s těžce narušenou komunikační schopností rozvíjet vlastní komunikační potenciál a aktivně se zapojit do života. V tomto kontextu je i v rámci edukačního procesu dětí s mentálním postižením třeba zajistit funkční komunikaci. Zprostředkovat dítěti s mentálním postižením poznatky tak, aby pro něho byly (s ohledem na jeho specifika) pochopitelné a zapamatovatelné. S ohledem na tuto skutečnost je třeba volit a modifikovat i způsob komunikace s těmito jedinci. Dítěti s mentálním postižením musí být vytvořen prostor pro aktivní zapojení se do průběhu výuky/edukačního procesu, pro vyjádření svých názorů a zájmů musí mít možnost klást dotazy a reflektovat na ně, mít možnost výběru činností v rámci edukačních situací, ale i možnost kooperace s vrstevníky a plnohodnotného zapojení se do komunikace s nimi. Tato skutečnost klade zvýšené nároky na pedagogické pracovníky, kteří na edukaci žáků s mentálním postižením participují (pozn.: zejména na učitele ZŠ speciálních). Ti by měli být v rámci svých odborných kompetencí schopni s žáky s mentálním postižením komunikovat s využitím systémů AAK a kvalitně je aplikovat i do výchovně-vzdělávacího procesu těchto žáků.
Obr. 6 Kresba, ZŠ praktická, žák 8 let (Mateřská škola, základní škola a praktická škola Daneta, Hradec Králové)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192901