MARK SUNDEEN
mu na svoje trable s policajty. Zeptal se mě, jestli mám bibli. „Jo, našel jsem ji v konťáku,“ řekl jsem. „Rád si čtu v bibli,“ řekl. „Nepřipadám si tak sám.“ Řekl mi, že můžu naskočit na vlak a jet až do Bakersfieldu.
V současnosti je Suelo stálým hostem v moabské veřejné knihovně, kde udržuje svůj blog a webové stránky a reaguje na stovky e-mailů z celého světa. Léta rozesílal hromadné e-maily, v nichž podával zprávy o svých cestách a názorech, ale pak začal místo toho psát blog. Jeho webové stránky fungují jako permanentní informační základna, která popisuje jeho filozofii. Jsou zde citáty Chromého jelena, Abrahama Lincolna a apoštola Pavla, podrobný soupis nejčastějších otázek („Vypadáte dobře živený a oblečený, jste akcionář?“) a knihovna Suelových esejí s esoterickými názvy, jako například: „Sedmihlavá saň: Světový obchod“ a „Východ zahrnuje Západ: nedualismus zahrnuje dualismus?“ Díky veřejným knihovnám a zdarma poskytovaným internetovým službám, jako je Gmail, Blog*Spot a Google Sites si založil malé nakladatelství, aniž by zaplatil jediný cent. Ačkoli vydal pár článků v různých revue pro zasvěcený okruh zájemců, nemusím snad ani zmiňovat, že za své psaní nedostává zaplaceno. To však v tomto oboru není nic neobvyklého. A na rozdíl od mnoha takzvaných legitimních autorů se Suelo může pochlubit čtenářskou obcí. Nasbírá pár tisíc čtenářů měsíčně a jeho příspěvky na blogu obvykle vyvolají několik desítek komentářů. Vzhledem k tomu, že jsem pro různé americké časopisy za peníze psal články, na které jsem dělal úzkostlivě pečlivé rešerše, a poté prošly neméně pečlivou revizí, ale po vydání zůstaly naprosto bez povšimnutí, musím říct, že Suelovi jeho nadšené, byť bojovně naladěné čtenáře závidím. Suelo se nikdy nevyhýbal diskusi: sleduje různé chatovací místnosti i vlákna komentářů pod svými články, odpovídá na otázky, objasňuje nebo se prostě jen hašteří. Na webových stránkách nazvaných MatadorChange se diskutovalo, jestli je Suelo „rebel proti společnosti, nebo prostě jen vyžírka“. Komentátorka jménem Jane se přiklonila k názoru, že Suelo je vyžírka. „Když něco chceš mít, tak se nějak přičiň, aby tu věc mohli mít taky ostatní,“ napsala Jane. „Když sníš jablko, 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192891
Ž I VOT B E Z PE N Ě Z
zasej semínka nebo zalévej strom. Když spotřebováváš zdroj, najdi způsob, jak ho nahradit, nebo přijď s něčím ekvivalentním, aby osoba, jíž ten zdroj patřil, jej mohla znovu nahradit.“ Suela tato poznámka popíchla tak, že odpověděl: „Jane, možná by ti prospělo, kdyby sis prostudovala, jak žili Křováci z Kalaharské pouště předtím a poté, co se ‚zcivilizovali‘. Taky by sis třeba mohla nejprve přečíst nejčastější dotazy na mých webových stránkách, než mě odsoudíš, i když mě vůbec neznáš.“ „Vůbec jsem tě neodsoudila,“ odsekla Jane. „Bereš si od druhých (vyhozené věci, ano, ale stejně si je od nich bereš), aniž bys jim na oplátku něco dával.“ V odpověď jí Suelo udělal přednášku jako blahosklonný Sókrates: „Já vím, jestli tvé tvrzení je pravdivé, nebo ne, a ty víš, že vím, jestli je pravdivé, nebo ne, protože se týká mne. Ale víš ty, že tvé tvrzení je pravdivé? To mám na mysli, když hovořím o odsuzování.“ K tomuto sporu by vůbec nemuselo dojít, kdyby Suelo podrobně popsal, co ve skutečnosti dělá „na oplátku“. Jenomže to by se raději do krve pohádal, než aby se takto obhajoval. Během roku našich společných rozhovorů jsem se z druhé ruky několikrát doslechl o jeho dobrovolné práci, ale Suelo mi o tom sám od sebe nikdy neřekl. Potvrdil mi, že danou práci udělal, ale bez vybídnutí s touto informací nikdy sám nepřišel. Raději říká: „Těm, kteří předpokládají, že nepracuju. Může, nebo nemusí to být pravda! Ale proč to vůbec předpokládáte? Copak to člověk musí roztrubovat do světa, než ta práce bude k něčemu? Copak musí pracovat, aby se mu něco připsalo k dobru (peníze), a zveřejňovat to dřív, než práce existuje?“ Zpočátku jsem bral Suelovu mlčenlivost na toto téma jako pouhou paličatost. Až když jsem si důkladně pročetl Kázání na hoře, konečně jsem pochopil jeho motivaci. Většina teologických debat se Suelem se navrací k tomuto kázání, v němž Ježíš praví: Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192891
MARK SUNDEEN
došli slávy u lidí. … Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto.
Stejné poselství najdeme v Tao te ťing, čínské Knize o Tao a ctnosti: Vytvářet – a nevlastnit, působit – a nezáviset, být v čele – a neovládat, to je, co nazývám tajemnou ctností.
Jednoho větrného jarního dne jsem Suela zastihl na farmě Sol Food, kde dobrovolně vypomáhal. Ačkoli na léto často odjíždí z Moabu někam do chladnějších krajů, v roce 2010 se rozhodl, že tam zůstane a bude pracovat na farmě. Byla to věc, v niž věřil. Ačkoli si stanovil vlastní pracovní dobu a nedostával zaplaceno, tato práce se od té doby, co před třemi lety lovil lososy, nejvíc podobala pravidelnému zaměstnání. Pozemky farmy Sol Food se rozkládají mezi novou čtvrtí větších rodinných domů a divoce rostoucími houštinami, v oné úrodné přípotoční oblasti, kde Suelo vloni na podzim sklidil spoustu melounů. Majitel Chris Conrad zde začal podnikat v roce 2008, kdy si pronajal pole, na nichž se až donedávna po celé generece pěstovaly užitkové plodiny. Chris je přátelský a přívětivý, vesele se zubí a zpod kšiltu se mu derou kudrnaté vlasy. Vysvětlil mi, že mu nejde o pouhé pěstování rajčat: zároveň znovu oživuje tradici místního zemědělství, která sahá až do pionýrských časů prvních osadníků. Řekl mi, že název jeho farmy – Sol – je zkratka pro slova „Sustainable, Organic, Local“ – udržitelné, ekologicky pěstované, lokální. „Ale legálně to nemůžu nazývat bio,“ poznamenal suše. „Tohle slovo si přivlastnila vláda.“ Chris a Daniel mě provedli po farmě. Mrkve zaseté na podzim přežily zimu a měly bohatou nať. Chris jich pár vytáhl ze země, umyli jsme si je pod kohoutkem a chroupali sladké oranžové mrkvičky. Ukázal mi foliovník, který sami vyrobili: o rozměrech šest krát devět metrů, s dřevěnou kostrou, ocelovými žebry a potahem z průhledného plastu. Konstrukce ochránila přikrytou půdu před 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192891