Zeptal jsem se, jestli Cora neprožívala – či ještě neprožívá – ztrátu babičky nějak zvlášť těžce. Jestli by to nemohlo mít vliv na její chování. V telefonu bylo chvíli ticho. Napadlo mě, zda Solon mobil neodložil a neodešel někam na oběd, ale ozval se zahanbeným hlasem, že nemá tušení, jak Cora nesla smrt Dorotiny matky; vůbec ho to nenapadlo a uvědomuje si, jak špatný je otec. Abych ho trochu utěšil, prohlásil jsem, že Coře je třiadvacet, je tedy dávno dospělá a on si nemůže brát odpovědnost za každý její vrtoch. Odpověděl, že před pěti šesti lety ji přehlížel ještě víc než teď, a všechny její vrtochy tedy padají na jeho hlavu. Slíbil jsem mu, že se za ní ihned vydám, jen mi musí dát adresu. Udělal to, asi tak desetkrát poděkoval a pak mi dal telefonní číslo své sekretářky: můžu si u ní rezervovat ty nejlepší vstupenky na všechna představení ve West Endu, která produkoval. Cestou do Langney Road jsem přemýšlel, jak tu návštěvu pojmout. Zavrhl jsem myšlenku, že by bylo vhodné nějak působit na její svědomí; zmínka o poraněné cyklistově ruce by ji mohla ještě víc vyvést z míry. Chybou by taky bylo zmínit, že mě k ní posílá její otec. A pokud reagovala na matku tak výbušně, rodinu z toho nejspíš vynechám úplně. Mluvit o rodinných věcech by se nehodilo, ani kdybychom spolu něco měli. A my s ničím ani nezačínali. Tehdy jsem si to neuměl představit. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192802
Dům s prázdninovými pokoji byl řadová dvoupatrová hranatost se světlou omítkou, skoro stejná jako soused vlevo i vpravo, akorát dveře tu nebyly standardně černé, nýbrž zelené. Langney Road se mírně stáčela a pozvolna klesala k hlavní Seaside Road. U vchodu visela improvizovaná cedulka s informací, že se tu nabízejí pokoje k pronajmutí, telefonním číslem a odkazem na internetové stránky. Na dveřích bylo klepadélko, strčil jsem do toho kroužku prsty a nechal ho třikrát zadunět. Ten zvuk se rozléhal i tady v ulici; v domě musel burácet. Přišla mi otevřít asi sedmdesátiletá žena s trochu křivým nosem a velkými zlatými náušnicemi, které od nosu úspěšně odváděly pozornost. Představila se jako Rowntreeová, majitelka. Chtěla, abych jí říkal Patty, což jsem nedokázal. Pro mě byla a zůstala paní Rowntreeovou. Pochválil jsem jí penzionek i předzahrádku, prohodil pár zdvořilých klišé. Well why don’t you come in, Carl.“ Típla cigaretu o ka” menný popelník schovaný v gardéniích, aniž by nějak komentovala můj středoevropský přízvuk. Možná jsem žádný neměl. The disturbed young lady is upstairs. Mr. Petrides ” had called and said you’d arrive in due course. She´s really upset about the cyclist, the poor thing.“ (Ta narušená mladá dáma je nahoře. Volal mi pan Petrides, že za ní přijdete. Je celá špatná z toho, co způsobila tomu cyklistovi.) Nebyl jsem si jistý, zda poor thing patří kolaři, anebo Coře. 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192802
Stoupal jsem do schodů. Paní Rowntreeová šla přede mnou. Uvažoval jsem, kolik by jí muselo být, abych v duchu ohodnotil její postavu. Nejméně o deset méně. Ale působila spokojeně. Jako by byla ráda, že může o nájemnici vyprávět ostatním paním, co v ulici pronajímají pokoje lufťákům z Londýna. Dívka stála v šeru na podestě, před otevřenými dveřmi sluncem osvětleného pokoje. Podivil jsem se, že ji tam nezamkli, ale v zámku nebyl klíč, a i kdyby ho tam strčili a uvěznili ji, kdo ví, možná by se poroučela z okna za tím mobilem. Byla pořád v těch žlutých plavkách. To by vážně poukazovalo na narušenou psychiku. Anebo dobře věděla, jak skvěle v nich vypadá. Oblečení, co jí nakoupil Petrides (žádné její věci samozřejmě doma neměl, a tudíž nepřivezl), nechala nejspíš v pokoji. Stála nad schody s rukama před břichem, pravačkou svírala levé zápěstí, celá napjatá a nahrbená. Do tváře jsem jí neviděl, ale i tak jsem pozdravil co nejveseleji: Ahoj, Coro.“ ” Zabralo to. Couvla a uvolnila se, ale hned si zas propletla ruce na hrudi. Nejistě nahlédla do pokoje a mně se naskytl pohled na její profil: zvednutý nos, váhavé rty, klenuté čelo a vlasy dozadu, dlouhé šikmé hrdlo. Mohla by být modelka, kdyby jen trochu chtěla (a byla aspoň o deset centimetrů vyšší, spíš víc). Ale ona evidentně nechtěla. Přála si být němou bázlivkou, co prožila něco strašného a potom si jen tak přišla z moře na břeh. 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192802