Mottl odpoví, že se taková příležitost dá zařídit. „Pokud tedy budete ochotní navštívit centrum lidské vzdělanosti. Kolébku filosofie a umění.“ „To mluvíte o Aténách?“ zeptá se Prokop. „Ne! Samozřejmě mám na mysli Berlín! Počkejte! Než na tohle začnete reagovat, chci vám říci, že všech ny výdaje, včetně vysokého služného, platí armáda!“ „Já myslím, že tohle nebude problém,“ řekne rychle pan Brauner. „Císařství by vám bylo vděčné,“ zvolá Mottl pateticky a konečně si stoupne. Hynek se chce ozvat, protože pro něho to problém je, ale než se odváží promluvit, už se mluví o detai lech, o důstojníkovi, který ve vedlejším sále studu je Kriegsspiel a který bude v Berlíně jejich průvod cem, o hotelu, kde budou bydlet, o vlaku, jímž pojedou, a jemu najednou připadne, že je jeho zdráhání nepat řičné. Řekne tedy jen něco nevýznamného, řekne: „Na svatého Jana je ve škole volno, možná by si ani nikdo nevšiml, kdybych…“ Ale ne, ani to neřekne, řekne: „Jak dlouho bude celá ta výprava trvat?“ A když mu Mottl odpoví, že jen pár dní, poděkuje a dál už mlčí. Všichni to, zdá se, mají jednoduché. Otakaři jsou obchodníci a stačí jim předat zboží nádeníkům a že nám a v nejhorším se jen neprodá tolik mouky anebo tabáku. Pan Brauner je pasivním poslancem. A Prokop Prest sice kdysi tvrdil, že je učitel, ale jak by řekl on sám, to mělo se skutečností asi tolik společného jako Němec se ctí. Když se ho Hynek ptal, kde že učí, Prokop 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192772
řekl, že všude možně, a když se ho Hynek ptal, co učí, Prokop řekl, že všechno. Takže nejspíš nic, a výlet do Berlína musel být vítaným zpestřením. Jen Hynka drží práce v Praze a kdoví, jestli pustí, i když by do Berlína chtěl jet, a nejen chtěl, on musí. To si uvědomí, když další neděli navštíví Grégrovy a na lenošce je usazený oficír Karel a rozhlíží se, jako by si právě zapálil nejdražší doutník v celé monarchii. „Karel jede do války,“ pochlubí se pan Grégr. „Příští týden odjíždí do Olomouce.“ „V Olomouci je válka, tatínku? Já jsem myslela, že chceme válčit s Pruskem,“ ozve se Líza. Oficír Karel řekne názvy vojenských strategií, z nichž asi plyne, že pokud chcete válčit s Pruskem, musíte od jet na Hanou. „Odjíždí do Olomouce,“ řekne pan Grégr, „aby nás ochránil. Nyní se nemusíme ničeho bát! Naše země se nemusí ničeho bát, protože jsou tu tací jako Karel. A jakpak jde učení, pane Harre?“ Hynek by mohl odpovědět neutrálně, mohl by říct pár slov o studentkách a potížích s počítáním procent, ale takovou radost jim udělat nemůže. „Na učení je teď málo času,“ řekne. „Bude válka a armáda mi přidělila zvláštní poslání v Berlíně, mu sím jet…“ „Ale nepovídejte!“ „A jakéžpak zvláštní poslání vám armáda přidělila?“ řekne Karel a přitom si na pravou ruku natahuje čer nou rukavičku, jako by se chystal Hynka podle odpo vědi zboxovat. „To je…“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192772
„Ano?“ zašeptá Líza. „Tajné.“ „Tajné?“ podiví se Líza o pár dní později, když jdou spolu po řetězovém mostě. „Tajné jako celá První česká parapsychologická společnost?“ Blíží se svatojánské slavnosti a po mostě táhnou proudy vesničanů, kteří přijeli na návštěvu ke strýcům a tetám a sestřenicím, anebo přijeli jen tak a za chvíli v Újezdě budou zvedat hlavy, aby nepřehlédli vyvěšené nabídky volných pokojů. „Ale ne, Lízo, První česká parapsychologická spo lečnost není vůbec tajná! Je to spolek jako každý jiný. Registrovaný.“ „A přece. Co o ní víš?“ „Snažíme se ukázat, že duchové nejsou. Jsme exaktní společnost. To snad stačí.“ „A o takovou společnost projevil zájem císař a jeho armáda?“ Kolem běží kluk a v náručí nese mrtvou husu. Bílý ptačí krk plandá na stranu a rytmicky ho bouchá do boku. Když Hynek promluví, zní to, jako by se bránil: „Ano, taková společnost zajímá císaře a jeho armá du. Věř mi prosím.“ „Já ti věřím,“ řekne Líza, „tedy, věřím tomu, že mi říkáš všechno, co víš. Překvapuje mě ale, jak málo toho je. Já jsem si vždycky myslela, že když někdo dostane tajný úkol, tak to znamená, že ostatní nevědí, co se chystá dělat, ne že to neví on sám.“ „Dobře, možná nevím všechno. Ale to mám radši ne dělat nic? Čekat, až bude všechno příznivé? To by bylo jen čekání na dobu, kdy Karel přijde, klekne na pravé 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192772