berec. Pard si vzal židli od okna, postavil ji blíž k Honzovi a také se posadil. Všichni asi minutu mlčeli. „No?“ narušil ticho Volvo. „Co si o tom všem myslíte, pánové?“ Pard a Honza pohlédli jeden na druhého. „Co si o tom myslíme?“ začal opatrně goblin. „Tak především je potřeba určit, jestli byl vlak zabit kvůli nám nebo ne. Podle mě je odpověď jednoznačná – ano.“ „Podle mě také,“ podpořil ho úsečně Buskermolen. Volvovo obočí se pohnulo, což bylo neklamnou známkou toho, že usilovně přemýšlí. „Nejspíš máte oba pravdu. Jednak stříleli jen po osmém vagonu a ne po ostatních, a jednak se pokoušeli pronásledovat právě nás, a nikoho jiného. Takže můžeme bez nejmenších pochybností prohlásit, že po nás někdo jde. Ale kdo? A proč? Kvůli našemu podniku? Nebo někdo z týmu natropil nějakou neplechu? Co, Parde? Honzo? Za všechny své živé ručím, ale za vás, neberte to zle, nemohu. Vím, Parde, že rád střílíš Žersonovy živé přímo v Centru. Možná, že jsi v posledních dnech stačil vykonat ještě nějaké další hrdinské skutky, co?“ „Jsi přece dokonale informován o všem, co jsem po příjezdu do Centra dělal,“ odpověděl Pard nikoli bez skrytého posměchu. „Sám ses mi s tím chlubil.“ „Ale co když mi něco uniklo? Žel, nikdo není všemocný a vševědoucí...“ „Oho!“ ožil Honza. „Tak to rád slyším! Protože osobně jsem radši, když mám co do činění s realisty a ne s příliš sebejistými živými.“ „Dal jsem ti snad důvod, aby sis myslel, že jsem příliš sebejistý?“ Volvův hlas byl studený jako vzduch v chladničce. „Ne,“ řekl Honza čestně. „Ale párkrát jsi k tomu neměl daleko.“ „Díky za upřímnost,“ zabručel Volvo, ale bez jakékoli nevraživosti. „Takže?“ „Ne, Volvo. Ani já, ani Honza jsme během posledních dvou týdnů neprovedli nic, co by mohlo rozpoutat ten dnešní cirkus,“ řekl Pard rozhodně. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192664
Mladý technik nevěděl, co slovo „cirkus“ znamená. Bylo však často používáno v podobném kontextu, takže se mu tu a tam jednoduše vedralo do úst. Volvo spolkl vyřčené bez sebemenší stopy po nějakých emocích. „Dobrá, věřím vám. V tom případě je ovšem odpověď nasnadě – o našem plánu se dozvěděl někdo cizí.“ „Žerson?“ zkusil to Honza. Možná to byla otázka, ale možná také konstatování. „To je první, co mě napadlo,“ přiznal se Volvo. „Vždyť po nás stříleli wirgové, což je mi dvojnásob nepříjemné. Ale co když je to jen šikovný klamný tah? Tah, jehož účelem je, abychom začali podezírat Žersona? Podle mého názoru to tak vypadá. Nepřátelé se nás ani moc nesnažili dohnat. Trochu si zastříleli, ohřáli hlavně... Ale nic víc.“ „Taky jim Mina s Běláskem dali co proto,“ řekl zamyšleně Buskermolen. „Po holfingských bonboncích si už jeden moc nezaběhá. Nemá na čem.“ „To je jedno.“ Volvo zamhouřil oči. „V té betonové pasti nás mohli klidně všechny pozabíjet, kdyby chtěli. Oni nás ale nechali jít.“ Když o tom tak uvažoval, začínal se Pard stále více přiklánět k Volvovu názoru. Wirgova slova skutečně vrhala na nedávné události nové světlo. „Nebo se objevila nečekaná konkurence?“ zeptal se Honza na rovinu. „Informace navzdory snaze o utajení přece jen vyklouzla ven?“ „Jenomže taková je zatracená vlastnost každé informace: když ji znají dva, je to, jako kdyby ji znal i ten nejposlednější nádražní goblin. Neber si to osobně, Honzo... A nás je rozhodně více než dva.“ „Pak tedy vyvstává logická otázka: kdo je ten konkurent?“ Pard se nakonec odhodlal k troufalému tahu. Rychle se podíval na Honzu a zachytil v jeho pohledu mlčenlivou podporu. „Kdo se mohl dozvědět o naší záležitosti? Kdo by mohl chtít také vyrazit na jih, aby získal to, co mu připadá... lákavé? Co, Volvo? Nevíš? Že by sám Technik Velkého Kyjeva?“ Honza pochvalně zamrkal a posunul si kšiltovku až na oči. 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192664
Volvo se na Parda udiveně podíval. Trvalo vteřinu, dlouhou vteřinu, než pochopil smysl technikových slov. Pak se wirgovi protáhl obličej a on se zcela nečekaně rozchechtal. Usmála se také dívka na posteli – Pard to zaznamenal úplně automaticky. „Tak teď jsi mě tedy dostal!“ veselil se Volvo, a přitom odhaloval všechny své špičáky, horní i spodní. „Co si myslíte? Že jsem se rozhodl využít nových vědomostí, abych svrhl Technika a zaujal jeho místo? Chá!“ Pard upadl do rozpaků. Volvova reakce byla příliš bezprostřední. Takto by se mohl rozesmát jedině geniální herec, anebo živý, který je natolik oddán skutečnému Technikovi, že myšlenka na zradu šéfa by se v jeho hlavě vůbec nemohla zrodit. Druhá varianta byla v tomto případě daleko pravděpodobnější. Když se Volvo dosyta nasmál, otřel si ústa dlaní širokou skoro jako lopata. „Ne, Parde,“ ujistil ho, „vůbec nemám v plánu stát se Technikem. Jsem naprosto spokojený se svým místem na světě a dělám práci, která mi dokonale vyhovuje. Kromě toho bych jednoduše neměl dostatek znalostí, abych se stal Technikem Velkého Kyjeva. Povím ti upřímně, že mě tvé podezření zatraceně pobavilo. Tahle cesta skutečně nikam nevede a my máme příliš málo času na to, abychom mohli bezcílně bloumat v tmách.“ „No dobře, vážený,“ vpadl Honza důvěrně. Pard si ihned odfrkl a goblin po svém příteli na oplátku šibalsky zašilhal. Volvo shovívavě přihlížel jejich bezhlasé výměně názorů. Pouze Buskermolen pohoršeně zkřivil obličej – zřejmě se urazil za svého šéfa. „Dobře,“ pokračoval Honza. „Věříme ti a doufáme, že i ty dokážeš pochopit, proč jsme se v tobě zmýlili. Naše verze se koneckonců zdála být velice pravděpodobnou... Ale jestliže jsme se spletli, co zbývá? Jak vysvětlit dnešní střelbu?“ „Vysvětlení existuje spousta,“ řekl Volvo ledabyle. „Například obyvatelé místa, kam máme namířeno... Já mimochodem ani nevím, o jaké místo se jedná. Eee... No, takže obyvatelé tohoto místa se dost možná nechtějí podělit 104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192664