Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192576
TŘINÁCTÁ KAPITOLA
Pode dveřmi prosvítá úzký proužek žlutého světla. Po chodbě občas někdo projde a jeho stín putuje paprskem od jednoho kraje ke druhému. Uvědomuji si, že neslyším kroky. Možná nosí gumové boty, aby člověk nevěděl, že se blíží. Ne jako pan Anderson s těmi svými střevíci à la krokodýl z Petra Pana. Ředitel chce, aby o něm člověk věděl. Chce, aby z něj měli všichni strach. A my ho měli. Ale teď se nebojím. Na tohle jsem čekal celý život. Na útěk. Útěk od všech, kteří mě drží někde, kde nechci být. Seru na vás! Cha! To mi, panečku, udělalo dobře, takhle si zanadávat. Alespoň v duchu. „Seru na vás!“ zašeptám do tmy. A svá slova slyším tak zřetelně, že se leknutím posadím. Jestli teď někdo přijde, je po všem. Uvidí, že jsem v čepici a kabátu, a všimnou si, že mám v nohách postele sbalenou brašnu. Nejspíš zavolají pana Andersona a já dostanu příšerný výprask. Kdyby si tak chtěli pospíšit a zhasnout. Ráno už musím být daleko odtud. Doufám, že ostatní nezapomněli. Nevím, kolik času uplynulo. Usnul jsem snad? Světlo pode dveřmi zmizelo. Dlouze naslouchám, ale nic neslyším. A tak zvednu brašnu u postele a pomaloučku otevřu dveře. Krucinál! Měl jsem si nejdřív dojít na záchod. Pozdě. Nevadí. Není čas.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192576
Pokoj starého Eachana je hned vedle. Viděl jsem ho předtím v jídelně. Dobře si ho vybavuji. Kdysi vedl v kostele zpěv gaelských žalmů. Miloval jsem ten zvuk. Byl tak odlišný od katolických sborů mého dětství. Podobal se spíš tribálním zpěvům. Zněl primitivně. Otevřu dveře a vklouznu k Eachanovi do pokoje, kde okamžitě uslyším jeho chrápání. Zavřu za sebou a rozsvítím. Na prádelníku leží hnědá cestovní kabela a Eachan je zavrtaný do přikrývky a spí. Chci zašeptat jeho jméno, ale teď si na něj najednou nevzpomínám. Jak se, sakra, jmenuje? Vždyť ještě dnes slyším, jak zpívá žalmy — silným jasným hlasem plným jistoty a víry. Zatřesu mu ramenem, a když se převalí, stáhnu z něj přikrývku. Výborně. Je oblečený, připravený vyrazit. Možná ho jen unavilo čekání. „Eachane,“ slyším sám sebe. Ano, takhle se jmenuje. „Tak pojď, kamaráde. Je čas.“ Vypadá zmateně. „Co se děje?“ diví se. „Chystáme se uprchnout.“ „Vážně?“ „Ovšem, přece jsme se o tom bavili. Copak si nevzpomínáš? Vždyť jsi oblečený.“ Eachan se posadí a podívá se na sebe. „Máš pravdu.“ Přehodí nohy přes okraj postele a jeho boty zanechají na povlečení špinavé šmouhy. „Kam půjdeme?“ „Pryč z Deanu.“ „Co to je?“ „Pššš, mohl by nás uslyšet pan Anderson.“ Beru Eachana za paži a vedu ho ke dveřím. Otevřu je a vyhlédnu do tmy. „Počkej. Moje taška.“ Eachan vezme z prádelníku kabelu, já zhasnu a vyplížíme se na chodbu. V kuchyni na opačném konci chodby se svítí. Ve světle dopadajícím do haly se pohybují stíny. Rád bych věděl, jestli
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192576