místo aby spaly na rohožích natažených na vytápěnou podlahu, což byl tradiční způsob jak zůstat v noci v teple, aniž by se spotřebovalo mnoho paliva. Ale jak s postupující zimou klesala teplota v Čchongdžinu hluboko pod bod mrazu, začalo jí docházet, proč měla její škola na ubytovně dostatek volných míst. Na kolejích nebylo topení. Mi-ran chodila spát v zimním kabátě, tlustých ponožkách a rukavicích, s ručníkem omotaným kolem hlavy. Když se ráno probudila, byl ručník namrzlý, jak se srážela voda z jejího dechu. V koupelně byla taková zima, že vyprané menstruační vložky zmrzly na kámen pár minut po pověšení na šňůru (vložky na jedno použití neexistovaly, movitější dívky používaly buničinu, ty chudší měly k dispozici levnou syntetickou látku, kterou praly). Mi-ran nesnášela rána. Stejně jako v Čun-sangově škole musely být v šest hodin ráno nastoupeny v armádním stylu. Jenže místo aby pochodovaly jako hrdé vojačky, ploužily se do koupelny, kde si v groteskních kulisách ze zmrzlých vložek stříkaly na obličej ledovou vodu. Jídlo v menze bylo ještě horší. V Severní Koreji zrovna začínala kampaň „Jezme dvakrát denně“, ale škola už byla o krok napřed a nabízela jen jediné jídlo – řídkou slanou vodu, v níž plavaly sušené listy tuřínu. Někdy do „polévky“ přidali rýži nebo kukuřici, důkladně rozvařenou, aby se zrnka nafoukla. Dívky začínaly mít zdravotní potíže. Jedna z Mi-raniných spolubydlících byla tak podvyživená, že se jí začala loupat kůže. Studium musela přerušit a brzy ji následovaly další. Tohle bylo pro Mi-ran velké prozření, protože dosud ji před důsledky hospodářské krize chránila podnikavost její matky. Prosila ji, aby jí posílala nějaké jídlo z domova, ale po roce už to dál nemohla vydržet. Jelikož se nechtěla vzdát vzdělání, o které tolik usilovala, dostala povolení bydlet mimo areál školy. Přes týden spala na zemi u příbuzných, kteří bydleli nedaleko, a na víkendy jezdila domů k rodičům. Za normálních okolností by to nebylo dovoleno, ale škola byla ráda, že bude muset krmit o jeden krk méně. Čun-sang měl v Pchjongjangu lehčí život. Výživa elitních studentů a péče o ně byla pro vládu důležitá – do budoucích vědců se vkládala
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192504