australské manželky. Odvolat Jane do Toronta by KFR vystavilo nepředvídatelným důsledkům. Djiba jsem informovala, že by to podle mě Homecoming nepřežil.“ Lena neopomněla využít jediné příležitosti, aby mi připomněla, že má přístup k Djibovi. Zauvažoval jsem, zda s ním v poslední době mluvila. „No a kdo to tady potom řídí?“ Jakmile se Leně na tváři rozlil vítězoslavný výraz, ihned jsem své otázky zalitoval. „Já, samozřejmě. A vedu si výborně i bez vás. Není mi mimochodem jasné, kde Mitchell přišel na to, že potřebuju pomoc…“ Pocítil jsem v tu chvíli tak silnou nespravedlnost, že jsem se ovládl, abych Leně neoznámil, že mou přítomnost v Dili si vyžádal Djibo osobně. Podle toho, co jsem mohl soudit, byl Homecoming nejdůležitějším projektem posledních dvaceti let. Na agenta, který ho dovede k úspěchu, zjevně čekaly vavříny – a kdo ví, třeba i místo ve Výkonném výboru. Proč Djibo věnoval tento předstupeň ke slávě Leně? Považoval mě za méně schopného? Méně důvěryhodného? Když se Brinkmanová vrátila, ptala se mě na Křováky. Zajímali se o Písmo? Kolik procent dětí bylo křtěných? Její zájem o tyto otázky náhle opadl, když jsem jí sdělil, že si křováčtí šamani potírají tělo antilopím tukem, aby vyvolali trans, který jim umožňuje navázat kontakt s duchy. Znovu jsem se pokusil – neúspěšně – nasměrovat rozhovor k vyšetřovací komisi. Brinkmanová očividně o podstatě timorské kandidatury odmítala diskutovat. Plně prý důvěřovala Leně, přestože podle všeho sotva četla její zprávu. Za těchto okolností jsem si pospíšil dojíst dezert a požádal o dovolení odejít. „Alan vás odveze do hotelu Central,“ oznámila mi Brinkmanová. „Leno, možná byste chtěla využít auta?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192502
„Nevím, jestli…,“ zablekotala Lena očividně rozpolcená mezi představou sdílet se mnou zadní sedadlo, a vydržet o minutu déle uspávající rozhovor s hostitelkou. „Jistě,“ rozhodl jsem. „Ještě toho musíme hodně vidět.“ Jane nás doprovodila na schody před dům. V zadní části zahrady jsem si všiml malé kapličky, skoro úplně skryté za zimostrázovým živým plotem. Tam musela plnit své náboženské povinnosti. Alan obratně manévroval mezi záhony a potom hladce zaplul do provozu. Lena se zřejmě obávala, že bych se mohl pustit do nelichotivých komentářů na adresu naší hostitelky, a přiložila si prst k ústům s pohledem namířeným k řidiči, zatímco já ve svém koutě přemítal, jak se přítomná situace podobá okolnostem mému příjezdu do Córdoby před osmi lety. Stejně jako tehdy jsem se i dnes večer představil místnímu zástupci KFR a následně zjistil, že jistá Lena Thorsenová zneužila jeho důvěry a nutila mi své vlastní vedení. „Jaký je program na víkend?“ zeptal jsem se neutrálním tónem. „Měl byste si odpočinout,“ usoudila Lena, jejíž starostlivost byla asi tak důvěryhodná jako předpověď vlny veder nad Reykjavíkem. „Díky, jsem v pohodě. Co děláte zítra?“ „Ale papírování, malé bezvýznamné resty.“ „Kde?“ „V generálním štábu.“ „Vida, tak my tu máme generální štáb? A kde?“ „V posledním patře hotelu Central,“ přiznala Lena zničeně, jako kdyby právě na mučidlech prozradila informaci, kterou si slíbila uchovat v tajnosti. „A kdo v tom generálním štábu pracuje, že jsem tak smělý?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192502
„Moc nás není. Sedm nebo osm agentů, které mám od Mitchella.“ „Víc ne?“ „Myslíte, že je každý den ráno počítám? Deset. Maximálně dvanáct.“ „Jaké třídy? 1? 2?“ tlačil jsem na ni, abych ji dostal do defenzivy, spíš než ze skutečného zájmu. „1 a 2. Stačí vám to?“ „Zítra ráno se zajdu představit. Kdoví, třeba některé znám…“ „To bych se divila,“ odtušila Lena trochu moc rychle. Když se dozvěděla, že přijedu, zřejmě vyřadila nešťastníky, kteří mi zkřížili cestu. Změnil jsem téma. „Kdy očekáváte členy komise?“ „Netuším,“ zalhala Lena. „Vzhledem k tomu, že z Darwinu do Dili létá jeden spoj denně, tipl bych si, že dorazí v neděli večer. Co myslíte?“ „Je to možné,“ připustila s nechutí. „Víte, co by bylo prima? Kdybyste je vyzvedla na letišti a vzala je na večeři,“ navrhl jsem s vědomím, že již rezervovala stůl v nejlepší restauraci ve městě. „Budu si to pamatovat.“ „Víte, viděl jsem jejich CV. Šéf je Cengis Buruk, Turek, a jeho pravá ruka Sam Hassell, Američan. Kontaktovala jste je?“ „Proč bych to měla dělat?“ vykřikla Lena, jíž teď nos rostl před očima. „Abyste se jim představila? Získala jejich první dojmy z dokumentace? Možná stanovila pracovní rozvrh?“ To vše samozřejmě udělala, ale radši by umřela, než by to přiznala. Alan zastavil auto před hotelem, luxusním i na západní poměry, a vystřelil ze sedadla, aby nám otevřel. Považujíc pravděpodobně za neslušné, aby odešla do svého pokoje, zatímco jsem čekal na klíč 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192502