hubené hýždě a prozrazovala, že bývalému mistru na padesát kilometrů začíná ochabovat zadek. Åke Birgera vyzval, ať s ním jde dovnitř do Henryho stodoly. Ola vypadal roztřeseně. V té chvíli Birgerovi došlo, že byla chyba donutit ženu v džínové sukni jít se podívat k řece na mrtvoly. Kruté a zbrklé. Mohlo to počkat. Asi bych se za ní měl podívat, pomyslel si. Nohavice kombinézy se dole rozšiřovaly a plandaly Olovi kolem kotníků, když stoupal po můstku do stodoly. Šel s rameny zdviženými a vytrčenou hlavou. A ve stejné pozici zůstal stát, když si prohlížel mrtvá těla. Vypadala teď starší. Šedivější. Jedno tělo leželo na korbě vozíku. Dívčino. Ola přikývl. „Byla to ta holka. Přišla do obchodu.“ Pak mu ukázali mrtvolu muže ležící na policejním nosítku na podlaze. „Toho jsem neviděl.“ „Ona přišla do obchodu sama?“ Jo, byla sama, o žádném klukovi nic neříkala. Vemdal ho požádal, ať se na muže pořádně podívá ještě jednou. Zvládal to dobře a nijak s tím nespěchal. Birger odvrátil pohled. Na starém pekařském válu ležely v zapečetěných igelitových pytlících šaty a předměty, které našli v pobořeném stanu. Viděl korále z kamínků, které se předtím válely v prachovém peří. Našla se i nit a tu uložili do pytlíku spolu s korálky. Byla bílá, ale několik centimetrů se krví zbarvilo do hněda. Pár drobných předmětů, které nebyly ve stanu tak úplně samozřejmé: korálky, spona do vlasů, zápisníček se znamením zvěrokruhu na obalu: Střelec. Teď postrádaly význam, každopádně jasný a zřejmý význam. Od válu to slabě píplo, jako ptačí zacvrlikání. Přistoupil blíž a uviděl docela malou klec s hnědou krysou. Zvedl se mu žaludek. 102
000def_ekmanova544.indd 102
22.10.2013 1:27:06
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192488