Jsme přece sestry (Ukázka, strana 99)

Heinrich se nebránil. Stál bez hnutí, jen si rukama chránil obličej. Otec se ji pokoušel obejmout a uklidnit, ale ona se mu vytrhla a dala se na útěk. Běžela tak dlouho, dokud jí nedošly síly. Plíce ji pálily a točila se jí hlava. Padla koleny na zamrzlou zem a rozbila si je, ale nedbala na to. Uviděla řeku a svlékla se do spodního prádla. Pak si lehla na zem a bušila do ní pěstmi. Zima a mokro jí dělaly dobře. Čím větší fyzickou bolest cítila, tím méně ji bolelo srdce. Vzala dva kameny, jeden větší, druhý menší. Položila ruku na ten větší a tím menším se tloukla do prstů, až jí začaly krvácet klouby.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192451

sté narozeniny — pátek

Odpustky

„Gertrudo, probuď se konečně!“ slyšela sestřin hlas a chvíli jí trvalo, než pochopila, že je u ní lékař. Stál opodál a díval se na ni se směsicí zděšení a hněvu. „Slečno Frankenová, víte, kdo jsem?“ zeptal se jí. Gertru­ du to rozzlobilo. Co si to ten drzý člověk vůbec dovoluje?

Ještě není senilní, samozřejmě že poznává svého praktického lékaře. Ale co dělá ve Wardtu? Když zvedla hlavu, šly na ni mdloby. Ležela ve staré dubové posteli v přízemí statku.

Katty seděla na kraji postele a doktor se opatrně sklonil ke Gertrudě. „Tu máte, vezměte si to na uklidnění,“ řekl a podával jí tabletu a sklenku vody. Gertruda jeho ruku zlostně odstrčila, až mu voda vystříkla na košili. „Gertrudo, buď rozumná,“ ozvala se Katty, „jinak ti bude muset pan doktor píchnout injekci. Našla jsem tě před hodinou v předsíni na podlaze. Pravděpodobně ses uhodila do hlavy a máš otřes mozku. Musíš odpočívat. Jinak budu muset nedělní oslavu odvolat.“

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192451

To by stejně neudělala, blesklo Gertrudě hlavou. Katty by si nikdy žádnou oslavu nenechala ujít. Kdyby oslavenkyně onemocněla, slavila by s hosty sama. Jak to dělala vždycky. Byla dokonalým doplněním velkého Heinricha Heg­ man­na. Katty přímo zbožňuje oslavy významných událostí.

A Heinrich jí to nejen dopřával, ještě ji v tom podporoval, chlubil se jejím organizačním talentem a těžil z něho. Kdo ví, možná by jeho politická kariéra po válce nešla tak hladce, kdyby Katty neuměla tak dokonale hostit politickou smetánku, přemítala Gertruda. Tomu, co pro Heinricha dělala, se dnes říká PR poradce, konstatovala nedávno s obdivem jedna z jejich neteří. Tenkrát ještě žádný název pro to, co Katty dělala, neexistoval, o to překvapivější byly výsledky.

Pokaždé se jí podařilo dostat Heinrichovo jméno do novin.

Dosáhla toho, že ho lidé začali brát jako dobráckého hospodáře těsně spojeného s půdou, kterému na ničem nezáleželo tak jako na jeho zemi a lidech, které živí. Pro Gertrudu to ale byla jen část pravdy. Katty nechce dodnes slyšet o tom, že měl svého mladšího bratra na svědomí. Gertruda si nebyla jistá, zda je Katty v tomto ohledu tak naivní, nebo spíše sobecká, protože s Heinrichem jako politikem přičichla k moci mnohem víc, než mohla vzhledem ke svému původu a vzdělání očekávat. Heinrich byl politikem tělem i duší a od samého začátku dokázal rozpoznat a pro sebe využít Kattyinu schopnost všechny si získat a umět se prosadit.

S tímto nadáním dokázala neuvěřitelné věci. Jednou se jí dokonce podařilo přilákat na Tellemannův statek budoucího spolkového prezidenta Heinricha Lübkeho. Bylo to v roce 1950, když byl Lübke ministrem zemědělství a mluvil ještě v celých větách. Později začal být popletený a často říkal nesmysly. Gertruda si dobře pamatovala, jaký povyk tenkrát

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192451